Henri si nemohl pomoci a pečlivě zkoumal výraz Meg. Jak se tváří, teď když ví, že ten, koho miluje je přece jen naživu? Jaká trýzeň, ta úleva v jejích očí, letmý úsměv který jí kmitl na tváři a objetí, které si vyměnila s Christine, jenž vypadala, že co nevidět omdlí. Její láska k Fantomovi ji dovedla až na samý okraj, přes který stejně jako kdysi jeho matka přepadla a dostala se na samé dno. Teď ve svém náručí svírala ženu, kterou Fantom podle všeho miloval a kvůli které jí nikdy nevěnoval ani pohled. Unaveně si promnul spánky a odvrátil od výjevu před svým psacím stolem pohled. Vždy si myslel, že ženy chápe. Nikdy to nebylo o nic těžší, než jen poznat jejich povahu, zjistit po čem prahnou a dát jim to - pak už dosáhl, čeho chtěl. U Meg to neplatilo. Tušil, po čem asi toužila, proč se zamilovala do tak podivného člověka...a poprvé ve svém životě kapituloval, neboť věděl, že mystického hudebního génia překonat nemůže. Je vedle něj zkrátka obyčejný muž, co dohromady nemá co nabídnout. N...
