lotteland

Jsem tak hrozně pozadu se svými divadelními zápisky, na tomhle představení jsem byla někdy v říjnu, myslím. :D Wow. :D Musím začít sdělením, že jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. Věděla jsem, že je to od Shakespeara a to bylo všechno a říkala jsem si, že se nechám překvapit. První polovina začala velmi slibně - rozvinul se zajímavý příběh s hlavní postavou knížecího náměstka Angela, který vypadal jako velmi komplexní protagonista. Nasadil sám sobě a zbytku světa velmi přísný morální kompas, který je nemožný bezvýhradně plnit. Pohybuje se v okruhu lidí, kterými pohrdá, ale jeho chování na pokraji fanatismu přesto není zase takový problém, dokud mu kníže dočasně nepředá svoji funkci. Nezměrná moc v Angelových rukou je nebezpečná zbraň a když do příběhu vkročí Isabela, empatická a laskavá žena, Angelův pravý opak - příběh už tak zajímavě nakročený dostane nový obrat v podobě nečekané lásky, kterou k ní Angelo pocítí, její zakázanost, jeho zoufalství a rozpolcenost. Ale v polovině příběhu s...

Velice milým a nečekaným překvapením se stalo rozloučení s rokem 2017, které nám nadělilo nový záznam Mistra a Markétky, který už nikdo moc nečekal. A že to bylo netradiční představení... Láska a strach, Wolandovo arioso (Ivan Ozhogin) - oni už změnili úvod show tolikrát, že mi z toho hlava přechází. Mít první scénu u Pilátova trůnu je nejspíš rozpočtové rozhodnutí, vsadila bych se. Víc se mi líbilo to původní na mostě, abych pravdu řekla. A scéna s mazáním kolene je lepší před Globusem a s Helou. Možná, že můj mozek jen protestuje prozi změnám, protože je prokázáno, že lidé si na změny zvykají spíš špatně, ale stejně to na mě nedělá dojem. To že na úvod znovu zařadili rozpravu s Matyášem je docela fajn. Je zajímavé, že představení vlastně začíná a končí stejnou scénou. Je to částečně trochu matoucí, ale líbí se mi, že to ukazuje, že Woland vnímá čas jinak, než my. I když těžko říct, jestli to byl tvůrčí záměr. :D Ale ta pasáž, kdy Matyáš Wolanda přemůže....jako vážně? Moje nejoblíbej...