Remember, love never dies! 26. část

"Bylo tohle opravdu nezbytné?" přerušila trapné ticho v Henriho kanceláři Christine.

"Henri vám chce sdělit něco opravdu důležitého." zopakoval Raoul.

"A to...?"

Pokrčil rameny. Jestli chce Henri Christine opravdu sdělit ten blud s obživlým Fantomem, ať si poslouží. On se do toho zaplétat nebude.

Meg těkala očima po Henriho kanceláři. Jeho přítomnost tady byla hmatatelná natolik, že ji bolelo jen tu pobývat. Co teprve, až přijde...

Gustave se začínal pomalu nudit a s pobrukováním se rozhlížel po šeredných obrazech, které zde vyvěsil monsieur Moreau, jež Henri dosud nestačil odstranit.

---

Henri chvíli rozpačitě postával přede dveřmi kanceláře. Dumal, jestli zaklepat, nebo zkrátka vejít. Až pohled na vlastní jmenovku na dveřích ho povzbudil. Je to jeho kancelář.

Otevřel dveře a odkašlal si. Rázem se na něj upřela pozornost všech zúčastněných, až na Meg. Tak dlouho toužila ho zase spatřit, ale teď se zalekla. Vidět ho tak blízko...a tak daleko. Henri si její odvrácený pohled vyložil jako nezájem a ztěžka si povzdechnul. "Především vám musím velmi poděkovat za vaši dalekou cestu." začal "Věřte mi, že kdyby to šlo, nežádal bych vás o to, ovšem okolnosti tohoto případu nejdou řešit dopisy."

Rozložil si před sebe pár složek a do jejich středu rozevřel Moreaův deník. "Zjistil jsem, že monsieur Moreau byl zapálenější do případu Fantoma Opery víc, než jsem tušil." lehce se zašklebil a podal jim obě složky, na kterých si Moreau natolik zakládal. "Jak vidíte, o případu Fantoma věděl všechno, do nejmenšího detailu. A stejně tak, si zjistil vše o panu Y, jeho počátcích i pozdějších velkých úspěších." komentoval, mezitím co Christine a Meg šokovaně procházely jeho spisy. Raoul se složek ani nedotknul a tlumeně něco vysvětloval Gustavovi.

"On na to přišel..." nedokázala Meg potlačit své emoce.

"Nejen na to." odtušil Henri a skryl obličej za deníkem, aby potlačil své rozrušení nad zvukem jejího hlasu. "Pokud dovolíte, rád bych vám přečetl nanejvýš...zajímavé zápisky monsieur Moreaua." rozhostilo se napjaté ticho a Henri se stále poněkud roztřesen dal do čtení.

Dnes jsem se s pány Bernardem a Laurentem dohodl na posledních detailech našeho plánu. Nejsou pro věc sice nadšeni natolik jako já, ovšem za nesčetné laskavosti, které jsem jim díky moci mého úřadu prokázal jim nezbyde, než mě následovat. Vím toho dost, abych v nich měl téměř otroky. Oba jsou námořníci, Bernard na lodi dělá lékaře, Laurent tam jen drhne paluby, ovšem s chutí se oslovuje námořním hrdinou. Doufejme, že se hrdinsky projeví v Americe. Vím, že pan Y je Fantom a to vědomí, že si na jiném kontinentu užívá luxusu a svobody, zatímco polovina Francie z něj bude mít až do posledních dnů hrůzu je mučivé. Americká policie nechce spolupracovat, ta franzouzská ostatně od věci dává ruce pryč taktéž - nejde-li to oficiální cestou, nezbývá než se pro dobro věci uchýlit k cestě neoficiální. Lístky do Ameriky už leží na mém stole.

Henri se zhluboka nadechnul a četl další založenou pasáž.

Phantasma a Fantom. Už po příjezdu na tohle ohavné místo mi bylo jasné, že takovou zhýřilost by mohl stvořit jedině on. Jen se stačí podívat na ty tajtrlíky, kteří mu posluhují. Jsou odporní. Monsieur Bernard dostal za úkol střežit každý krok tanečnice Megan Giryové. Zpívá pro něj hned pětkrát denně - jistě s ním musí být v úzkém kontaktu. Laurent se nalepil na Giryovou starší a já se ujal toho prapodivného tria.

Meg nervózně poposedla a začala v prstech drtit rukavičky. Christine a Raoul strnuli v naprostém šoku a Gustave mezi všemi zmateně těkal pohledem. Henri prolistoval dalších pár stran.

Příjezd Christine de Chagny vyvolal velký rozruch. Sledování tria mě k Fantomovi stále nedovedlo, ale jsem si jist, že strávím-li jeden den ve společnost Christine de Chagny objeví se.

Později samého dne večer se má teorie vyjevila jako pravdivá. Oba se objevili na balkonku jejího hotelového pokoje. Vypadali rozrušeně, snad po sobě i něco křičeli, ale žádný útržek jejich rozhovoru se ke mě nedonesl.

Henri listoval dál a Christine zalapala po dechu, zatímco Raoul se ušklíbl.

Vystoupení Christine Daaé bylo zpočátku poněkud rozpačité. Jak jsem si všimnul, těkala očima do zákulisí, kde jak jsem předpokládal stál Fantom a vikomt de Chagny. Monsieur Laurent podplatil obsluhu místního baru, čímž jsem získal velmi cennou informaci. Vikomt a Fantom spolu uzavřeli nanejvýš pochybnou sázku. Pokud de Chagnyová zazpívá je Fantomova, pokud ne vikomtova. Tohle mi přišlo příliš zvrácené i na Fantoma.

Raoul se nepatrně uchechtnul a nechal Henriho pokračovat.

Jak bylo po vystoupení zjevné, její volba byla určena. Fantom ji musel nějak omámit, aby z ní ono vystoupení dostal, ale nešťastnice tímto momentem propadla tomu démonovi. Laurent toho dne stopoval Megan Giryovou a doručil ke mě pozoruhodný vzkaz, zatímco já čekal, až Fantom a de Chagnyová opustí její šatnu. Giryová se pravděpodobně zbláznila a uhání s Gustavem de Chagny k molu. Co má asi v plánu?

S Laurentem jsem se osobně o okamžik později setkal, neboť cesty sledovaných se střetli. Pološílená Giryová málem toho nebohého chlapce zabila, ale Fantom, Christine de Chagny spolu s Giryovou starší jí v tom zabránili vyjednáváním na dálku. Laurent zůstal na strategické pozici ve stínech blízkého svahu, já se odvážil zajít blíže. Bohužel jsem zaslechnul jen křik Giryové, kdy Fantomovi vyčítala, že se pro jeho účely vyspala se všemi vlivnými šéfy a on si jí i přesto nevšimnul. Fantom zničil a posednul další ženskou duši...

Tato nešťastná žena nakonec obrátila zbraň proti sobě, ale Fantom se jí v tom pokusil zabránit. Pocítil snad záchvěv výčitek svědomí? Pochybuji. Při přetahování se s Giryovou se ozval výstřel. Musím říci, že jsem v tom šeru byl na chvíli zmaten, co se událo, ale vše bylo jasné, když se Fantom skácel k zemi. Obě Giryové a mladý vikomt běželi pro pomoc. Giryové už se neobjevily, ale Gustave de Chagny s otcem dorazili na místo o chvíli poté. Christine de Chagny omdlela a její choť ji v náručí odnesl zpět do hotelu, zatímco vyděšený chlapec je následoval. Tak jsem toužil spatřit mrtvé tělo toho ďábla, ale k mé smůle tam bylo i trio. Odneslo ho do nějaké budovy na okraji Phantasmy. Byl to zchátralý a opuštěný hotel a cestou se velmi hádali, takže jsem mohl slyšet, o čem tak živě diskutují.

Podle všeho dostali od Fantoma instrukce, jak v případě jeho smrti naložit s tělem. Zamknout do rakve a už ji nikdy neotevřít, nevystavovat jeho ohavnou tvář stůj co stůj. Pochovat do neoznačeného hrobu na opuštěném místě...No jistě, zamést stopy po jeho existenci, to bylo oč mu šlo. Ale dokud jsem živ, to se mu nepovede...

Hotel zamkli a málem se porvali, při rozhodování kdo zůstane na hlídce. Tato noc mi přála, neboť tam nechali tupohlavého Squelche. Povolal jsem k sobě své druhy a když kolem půlnoci usnul vnikli jsme rozpadajícím se oknem dovnitř. Nebylo těžké obrat spícího hlupáka o klíč rakve. Bernard měl po otevření infarktový výraz. Vždyť ten člověk byl naživu. Tep měl sotva hmatatelný, ale žil! Ach, to by byla výhra, získat jej ještě živého! Poručil jsem Bernardovi, ať dělá co umí a s Laurentem jsem hlídal okolí.

Jako největší problém se paradoxně neukázala střelná rána, jenž byla jen škrábnutím ale následný tvrdý náraz do hlavy, kdy se pravděpodobně musel uhodit o roh, či něco podobného...bohužel, byl jsem náhlým výstřelem poněkud šokován a nedovedu s přesností určit, co se stalo. Dokázal jeho stav stabilizovat, ale netroufal si říci, nakolik bude mít rána na hlavě následky na jeho zdraví po duševní stránce. Mě osobně to netrápí, je to blázen pravděpodobně už od narození.

Je opravdu otravné čekat, až se jeho stav vylepší natolik, abychom odcestovali zpět do Paříže. Dal jsem alespoň svému asistentovi mezitím rozkaz, aby sem poslal Ledouxe. Zábavný slib americké policie, že nám nedovolí vyšetřovat živého pana Y, ale v případě jeho smrti máme volnou ruku je slibný. Konečně se zbavím toho otravného chlapa. Nemá šanci vypátrat vraha živého člověka.

Po pár týdnech - mezitím co mu byl vystrojen vskutku jímavý pohřeb a Ledoux dorazil do Ameriky - jsem ho ve vší tajnosti propašoval na loď, jakožto svého chorého příbuzného. Své druhy jsem zanechal v Americe, kde se rozhodli bláhově hledat nový život. Účelu posloužili, nezbývá mi, než je nechat být, jen je nemilé, že mi nezbývá než se s Fantomem docela sám snažit dopravit do Francie. To je hotové šílenství.

Nejspíše bych se do takového rizika ani nepouštěl nebýt jeho spásného zranění hlavy a následném šoku do kterého upadnul. Ten člověk si nepamatuje docela nic - takže můj úhlavní nepřítel je nejen vydáván za mého chorého příbuzného, on si vskutku myslí, že je můj bratranec Erik Moreau. Nikdy jsem se neocitnul v absurdnější situaci, ale hodí se to. Erik je to jediné, co si dokáže vybavit. Prý by to snad mohlo být jeho jméno....tak jsem mu to odkýval, co na jeho jméně sejde, mám Fantoma!

Po příjezdu do Paříže jsem ho ukryl do nemocnice, kterou vedou jeptišky a dobrovolné sestry a kam obvykle dáváme nemocné policisty, v ojedinělých případech i vězně. Nebyl velký problém tvrdit, že je to vězeň trpící ztrátou paměti a je třeba doléčit jeho střelné zranění. Jeptišky považují přílišnou zvědavost za smrtelný hřích, není-liž pravda? Pak je snad jeho ohavná tvář nebude příliš šokovat. Přesto jich několik vyděšeně vykřiklo, když jej spatřilo. Ubohé ženy...

Momentálním úkolem číslo jedna je postarat se, aby byl případ Fantoma znovu otevřen a abych si našel odůvodnění, jak jsem pana Y neboli právě Fantoma legálně dostal do Paříže. Má fantazie má ovšem dost času, jeho zotavování se jde pomalu, co se ztracené paměti týče. O jeho zdravotním stavu mě pravidelně informuje hlavní sestra jménem Dubois.

Henri deník rázně zaklapl a Meg, Christine i Gustave na něj zůstali hledět, neschopni slova. Jen Raoul potřásl hlavou a vyštěkl. "Co se stalo s těmi Bernardem a Laurentem? Vědí přece o tom všem!"

Henri se smutně pousmál. "Zemřeli tam, kde já se podruhé narodil. Přivydělávali si jako dělníci na tom osudném lešení...."