Asi vám to cpu moc často, viďte? Nemůžu si pomoct, trpím tou....zveřejňovací nemocí. :D A ech....promiň, Ellanor. :D Raoulovi se zachvěla víčka, když ve své těsné blízkosti zaslechnul hluk. Jen nerad se vrátil ze snu do reality a otevřel oči. Krb již byl vyhaslý a v místnosti bylo dost chladno. Někdo přes něj ale přehodil přikrývku. Otočil ztuhlým krkem na stranu, aby zjistil původce onoho nepořádku. Byl to Gustave, který omylem šlápnul na střepy z jeho sklenky. Nerozhodně si odkašlal, aby Gustava upozornil, že je už vzhůru, s lehkými obavami jeho reakce. Gustave na něj plaše pohlédnul. "Dobré ráno....tatínku." Raoul se na chvíli zarazil, ale u srdce se mu rozehřál příjemný pocit. Stále ho oslovuje tatínku! Možná není vše ztraceno...zničeno. S elánem, jaký měl naposledy snad ještě jako mladík vyskočil z křesla a objal ho. "Dobré ráno, chlapče!" Gustave zaraženě zkoprněl na místě, ale nakonec mu objetí oplatil. Takovou vlídnost od otce zažil naposledy jako velmi malý...