Remember, love never dies! 7. část

Počasí na Coney Islandu se zhoršilo z minuty na minutu. Spustil se protivný drobný déšť, který ho díky slabému větru vháněl odvážlivcům, jenž opustili teplo domova do obličeje. Gustave s Christine i přesto dál kráčeli k pláži do míst, kam je vedl Gangle.

Squelch pobíhal sem a tam po náměstí a narychlo vydával pokyny dělníkům, kteří museli uzavírat atrakce a zakrývat je plachtami aby kvůli dešti nevznikly poruchy.

Slečna Fleck jakožto nejschopnější z tria mezitím pátrala po stopách Giryových, po kterých jako by se slehla zem.

"Jak daleko to ještě je?" přivřela Christine oči proti dešti a se starostí se podívala na Gustava.

"Už jsme téměř tam, slečno. Navíc ten nečas už přestává." odvětil Gangle a měl pravdu. Než došli na místo, déšť ustal.

"Jak se ti tu líbí, zlatíčko?" sklonila se ke Gustavovi, který od ní posléze postoupil několik krůčků dopředu.

Nacházeli se na mýtice, na které díky bujnému porostu ze strany jedné a prudkému svahu odkud bylo vidět zrovna na to nešťastné molo, kde Erik zemřel, ze strany druhé. Pečlivě ukryto pohledům nežádoucích, přesně jak Gangle vyprávěl.

"Líbí se mi tu, maman. Přijde mi to tu tak... magické. Dokonce odtud mohu slyšet moře!" Gustave se po dlouhé době usmál a přešel blíž ke srázu, fascinován výhledem na moře.

"Opatrně. Nechoď už blíž." napomenula ho Christine úzkostlivě.

"Dobrá práce. Opradu je to místo přesně pro Erika. Přál by si to tak." Christine ztišila hlas, když mluvila s Ganglem a celá se roztřásla a ten ji šetrně podepřel. "Nechcete raději doprovodit zpět do hotelu, slečno Daaé?"

"Maman! Maman! Podívej! Pan Y je živý! Vidím ho!" poskakoval Gustave.

"Ale co to říkáš, Gustave? Pojď sem, vrátíme se, než se znovu rozprší." zavrtěla Christine hlavou.

"Maman! Nelžu, podívej se! Pojď sem!" Gustave se nenechal odbýt a popadl ji za ruku a vedl sebou na úpatí srázu.

"Gustave, prosím!" zaúpěla Christine ale podívala se příslušným směrem.

Po molu zvolna kráčela osoba v dlouhém splývavém plášti temné barvy, který ji očividně byl o něco delší, protože o něj škobrtala. Plášť ve větru povlával a zkresloval tak siluetu pod ním. Hlavu měl návštěvník mola v tento ne zrovna vhodný den na procházku dobře skryt pod kápí. Christine mátlo, proč Gustave usoudil, že se jedná právě o Erika.

"Ale Gustave, to může být kdokoliv. Někdo se jen pro....ach!" Christine si přiložila ruku na srdce a její vzdech se ztratil v obvzláště silném závanu větru, který osobě pod nimi srazil z hlavy kápi. Samozřejmě tam dole nestál Erik, ale drobná žena se světlými vlasy.

"Pane Gangle! Prosím, mohl byste sem přijít?" polkla Christine nasucho.

"Přeje si slečno?" Gangle se hned objevil po jejím boku.

"Je možné....aby to byla slečna Giryová? Léta spolu pracujete, mohl by jste ji poznat i přes tu dálku..." zadoufala Christine.

Gangle však k její radosti vytáhl z kapsy dlouhého kabátu, který nikdy neodkládal drobný dalekohled. "Hned se o tom přesvědčíme, slečno." Zkřivil obličej, když se tu osobu u moře snažil poznat. "Ach ano, přísahal bych, že je to slečna Meg." přisvědčil.

"Za ní! Musíme hned za ní! Rychle!" Christine vzala Gustava za ruku a jak rychle to jen strmá cestička vedoucí klikatě nejméně prudkým místem srázu dovolovala se rozeběhla dolů.

"Slečno, prosím počkejte! Je to nebezpečné!" zděsil se Gangle a mířil za nimi, ale Christine se zastavila. "Ne, vy se musíte vrátit do Phantasmy. Pomůžete slečně Fleck hledat madame Giry."

"Ale slečno...."

"Žádná ale. Vím co dělám." naléhala Christine s prosebným výrazem v očích, aby se již dále neptal.

Gangle stále na vážkách přikývnul a odporoučel se.