All Phantasma's mysteries

Dnešní den, drazí a vážení, vstupuje do historie Lottelandu. Den, kdy jsem viděla DVD australské produkce Love Never Dies.

Jak už je mým zvykem, pojďme se v tom šťourat pěkně, po detailech! :D

---

DVD začíná za zvuků šplouchajícího moře na Coney Islandu. Na obrazovku pomalu vystupují titulky.

Paris, 1895

A mysterious fire consumed the Opera Populaire

A mob rampaged through the theatre´s twisted

catacombs baying for the masked man

they held responsible.

Only his mask was ever found.

Posladní šance opravdu pohodlně se usadit...příběh začíná a rozeznívají se tóny Till I Hear You Sing. Znovu se setkáváme s Erikem, který ani po 10 letech nepřestává toužit po své múze a lásce Christine Daaé. Opuštěn sedí ve své věži, z dohledu rušného Coney Islandu a pokouší se skládat. Ale bez úspěchů. Stále dokáže myslet jen na Christine a má tam doknce její obraz, který pokud je divák pozorný, se hýbe.

Následuje impozantní až okázelé, v dobrém slova smyslu, představení místa děje. Phantasma. Nikdy nespící, třpytivá a záhadná. Mostra a příšery, vše na dosah ruky na jednom jediném místě. Oheň, třpytivá scéna, kolotoč. Výprava je dechberoucí. Přesto je tam kus z Erika, kus z jeho života v Opeře, jak nám připomene známá opička, hrající na činely.

Nejen to, je lákadlem Phantasmy. Miliony lidí chodí na pět představení denně božské Meg Giry. V kostýmech ze kterých přechází zrak a úžasných choreografických vystoupeních je hlavní hvězdou Phantasmy.

V zákulisí si madame Giry na zkrácení času pročítá noviny a dozvídá se šokující zprávu. Do Ameriky přijíždí Christine Daaé, aby otevřela Operu pana H. (nevíte někdo, jak se to jméno píše? :D) Ačkoliv ona dvakrát nadšená není, Meg z té zprávy má opravdovou radost. Vzpomíná na staré časy v Opeře, kdy spolu tančili bok po boku...zdá se to už stovky let!

Ocitáme se v přístavu, kde se to jen hemží senzacechtivými novináři. Je to tu! Christine Daaé poprvé vstoupí na americkou půdu! Ovšem spíše než její fanoušci tu slídí posměváčci, jejichž hlavním terčem se stává Raoul a ruku na srdce, může si za to sám. Propil jejich majetek, či ho prohál v kasinu...rodina de Chagny už nemá takovou váhu, jako dříve.

Raoul je z tohoto přijetí vzteklý a v hotelovém pokoji přechází se skleničkou v ruce přechází sem a tam jako lev v kleci. Odbyje Gustava, který si chce hrát a zamíří pryč, neboť se s ním chce setkat pan H. (tak fajn, tipuju to na Hammerstein)

Gustave je nešťastný a myslí si, že ho otec nemá rád. Christine ho utěšuje a mě, jako někoho, kdo se díví každému, kdo pláče v nedojemných scénách začnou slzet oči. To bylo tak miloučké, ten duet syna a matky! Prohlašuju, že děti nechci, ale ani by mi takovéhohle Gustíka nevadilo mít. :D Aw. :D A taky se tak pěkně tahali za nosy! :D

Christine vykolejí, že hrací skřínka, kterou Gustave dostal hraje jí velmi známou melodii. Melodii, kterou zná jen ona a Fantom. Posílá Gustava spát a její obavy/doufání se vyplní. Do místnosti za dramatické (nikomu nedoporučuju si Beneath a Moonless Sky nastavovat jako budíka, pokud nechcete každoranní šoky :D :D ani nevím, jak mě to napadlo :D) hudby vstoupí Erik a Christine omdlí. Když se probudí, její křehkost je ty tam, hádá se s Erikem a obviňuje ho ze lží, když předstíral vlastní smrt. Přesto je na okamžik jejich vzpomínky spojí. Vzpomínky na noc, pod bezměsíčnou oblohou, kdy svět prostě odpadnul..

Jenže Erik Christine tehdy docela bezdůvodně opustil a podle Christine tím udělal konec jejich příběhu. Erik se ale nevzdává a požaduje po ní, aby pro něj zpívala. Zaplatí dvakrát víc než pan asi H. To Christine odmítá. K hádající se dvojici se připojuje vyděšený Gustave, který měl noční můru. Ať nepříliš nadšená, Christine ho představuje Erikovi. Ten mu slibuje, že ho zítra provede Phantasmou. Po jeho odchodu jí znovu vybízí ať zpívá. Proč by to měla dělat? Kdo je, že se ji odvažuje na tohle ptát. Erik se rozčílí. "I am your Angel of Music!" zahřímá.

Potom vytasí svůj nově získaný trumf. Nejsem si jista, jestli jsem tuhle část správně pochopila, proto uvítám, když mě někdo opraví, ale zdá se, jako by Christine vydíral, že se Gustave při prohlídce Phantasmy může ztratit, či co...nejsem si opravdu jistá.

Christine nakonec souhlasí a dostane od Erika noty. Tiše si začne broukat melodii titulní písně muzikálu a je ohromena, otáčí se po Erikovi, ale ten už zmizel...

Opět měníme místo, přichomýtneme se zrovna na zkoušku Meg, jejichž číslo ještě potřebuje doladit, ale jistě bude velkolepé. Celá rodinka de Chagny se rozhlíží po někom, kdo by jim dal instrukce k vystoupení Christine a Raoul jen září štěstím, že narazili na toho pana Y, díky kterému dostanou dvojnásobek peněz. Pro všechny se šokem, když na sebe Giryové a Christine a Raoul naráží. Nemůžu si pomoci, ale v této scéně mě slzení přešlo a celou jsem se ji prohihňala. Těžko vysvětlit proč, ale přišlo mi ohromně vtipné ve chvíli, kde se Raoul dozvídá KDO je pan Y:

Christine: I need some air.

Raoul: I need some drink....

Obávám se, že nikomu dalšímu to vtipné nepřišlo, ale já prostě....:D :D :D

Popojedem...

Christine zjistí, že Gustave se někam ztratil a spolu s Meg se ho vydávají hledat.

Gustava si Trio odvádí za Erikem, mimochodem mě též lehce bavilo, jak ironický tón Erik nasazoval pokaždé, když s Gustavem mluvil, ale ve chvíli kdy mu začínalo docházet, že je to jeho syn úplně obrátil. :D

Erik slíbil Gustavovi dobrodružství a měl ho mít! Zase jsem začala slzet, ani nevím proč, asi mi přišlo dojemné, že spolu pravý otec a syn tráví poprvé čas, či že Erik po deseti letech zase začínal být šťastný....každopádně bláznivou píseň The Beauty Underneath jsem opět viděla rozmazaně. Erik i Gustave zjišťují, že si spolu rozumí jako s nikým na světě a oba se tak trochu nechávají unést. Erik ovšem podcení schopnost Gustava vidět "tu krásu uvnitř" a ten, když uvidí jeho tvář s jekotem utíká pryč do náruče Christine, která se tam objevila spolu s Meg. Meg jako u vytržení zírá na Erika, ten se od ní ale odvrací protože si myslí, že ho pozoruje kvůli jeho ošklivosti. Christine Meg požádá aby Gustava odvedla pryč a ona jí jen neochotně svolí.

Erik po Christine žádá pravdu, jejíž vyřčení ho zlomí. Ano, je to tak. Gustave je jeho syn a on je oba před deseti lety opustil. "Jsi volná. Vezmi ho a jdi...Odpusť mi." žádá Erik na kolenou. "Jen jednu věc mi slib. Nikdy se nesmí dozvědět..." Christine mu slíbí, že se Gustave pravdu o jeho pravém otci nikdy nedozví, ale zželí se jí naprosto zničeného Erika a slíbí mu, že pro něj i přesto zazpívá. Jeho hudba bude znovu živá. Ale potom znovu odjede. V tu chvíli jsem musela povolat do služby papírové kapesníčky, protože situace začínala být neúnosná. :D

Osamnělý Erik slibuje, že všechen jeho majetek jednou odkáže Gustavovi a mizí. Jak se ukáže, nebyl osamělý, jejich rozhovor vyslechla madame Giry, která proklíná Gustava, kéž by se tak nikdy nenarodil! Celou dobu, si totiž na Erikovo bohatství dělala zálusk.

Raoul mezitím vysedává v baru. Ostatně jak sám řekl "I need some drink" :D :D (ne, to se mi nikdy neomrzí :D).

Obsluha je z něj zoufalá, ne a ne odejít, pořád by chtěl další a další pití. Raoul dumá, nad jeho manželstvím s Christine, ovšem kupodivu nehledá chyby u ní, ale u sebe (takový chlap se jen tak nevidí :D). Jeho chvilku filozofie nad sklenkou přeruší Meg, která se přišla zahřát po zaplavání si v moři. Cítí, že ztrácí její místo v Phantasmě a usilovně Raoula přesvědčuje, ať s Christine ihned odjedou. Raoul se ovšem pod vlivem alkoholu cítí neporazitelný a po jejím odchodu v prahu dveří křičí, že z něj strach nemá.

Ovšem ve chvíli, kdy se tam znenadání Erik opravdu objeví se zrovna nebojácně netváří. Raoul posilněn alkoholem Erik posilněn ehm....no, možná si taky něco dal se vsází, že pokud Christine zazpívá, je Erikova a Raoul musí zmizet. Jestli ne, všechny Raoulovy dluhy jsou zaplaceny a mohou v pořádku odjet. Erik Raoula ještě trochu poškrtí a mizí.

V tu chvíli mi poprvé bylo...opravdu líto Raoula. Simon to zahrál zkrátka tak úžasně, že jsem si neříkala "a máš to, kraulíčku!" (mé geniální spojení slov Raoulíček-králíček) ale "chudák Raoul!".

Následuje vystoupení Meg, které je opravdu úžasné, Sharon tam odvádí odvážím si říct, z celého obsazení nejlepší práci...

Po svém čísle je nadšena, dav jásal, dav křičel. Erik tam musel být! Ale nebyl, byl s Christine...s kým jiným. Madame Giry jí to trochu nemateřsky vmete do tváře, z čehož Meg přímo zešílí.

A proč vlastně Erik byl s Christine? Spolu s Raoulem (ale každý zvlášť, jasně) přemlouvali Christine. Nezpívej! Zazpívej! Christine je zmatená. "Twisted every way, what answer can I give?"

Na FO si opět můžeme zavzpomínat, když Erik pozoruje Raoula a Christine tajně v zrcadle...

Přichází ta velká chvíle, kdy má Christine vstoupit na jeviště, ale ještě před ním vidíme nervózní a očekávající Raoula s Erikem v zákulisí. Zazpívá? Odejde s Raoulem? Nad čím tak dlouho přemýšlí?

Gustave, který s očima navrch hlavy prochází zákulisím (a ani se mu nedivím, ten systém zábradlí a prostě celé scéna jednoho nenechává chvíli mimo údiv) se všem ztratí z očí a i mysli. S ne právě pozitivním "Devil take the hindmost" si ho odvádí pryč "tetička Meg".

Christine vystupuje na jeviště a k údivu Erika...zpívá! Zpívá celým svým srdcem, znovu a jen pro něj. Raoul pochopil, že svůj boj prohrál a odchází. Po Christině zpěvu jak jsem už avizovala se dočkáme dokonce polibku mezi Fantomem a Christne, což je oproti londýnské produkci veeelká novinka. Pro mě další novinka byla, že se ti dva políbili nejednou, ale aspoň tak třikrát. A srdce fantomaččino plesá....(a ona si bere asi tak pátý kapesník).

Na Christinině stolu leží naposledy rudá růže a dopis od Raoula (který svoji část písně zpívá v zrcadle). To však není jediné, co Christine rozruší. Gustave zmizel. Jako první padá podezření na Raoula, pak na madame Giry, ale pravda je jinde. Gustava unáší k moři Meg.

Nejdřív chce zabít Gustava, pak Erika, pak sebe, ale nakonec zabije Christine. Tohle mi trochu nevhodně přijde zpětně taky vtipné. :D Ale když jsem to sledovala, tak jsem spíš brala desátý kapesník...

Už zase ta Sharon, ale její výkon mě opravdu uchvátil! Bylo mi jí tak líto, nejraději bych si ji přičarovala k sobě a objala ji. :D :D Když postřelila Christine, vypadala opravdu na zhroucení, že jsem jí to věřila. Což se mi často nestává, spíš si v podobných chvílích například v nějakém seriálu či tak povídám "to je ale hysterka"...

Love Never Dies si na svůj účet může připsat i rekord. Ještě nikdy mě nic nerozplakalo natolik, že bych se opravdu dala do usedavého pláče, vždycky si prostě jen kapu do klávesnice, ale...umírací scéna Christine to dokázala.

Poslední polibek...a na molo pozdě přibíhá Raoul. Na Erikovi jde vidět to přemáhání se, když Raoulovi předává mrtvé tělo Christine, ale i on má právo se rozloučit. Erik chvíli vypadá, že se chystá skočit do moře, ale nakonec se zhroutí na zem. Gustave ho přijde překvapivě utěšit (že i Raoul zírá) a Erik zpívá úryvek z Love Never Dies. (což si jako musím prostě rýpnout, protože jsem zkrátka milovnice Love Never Dies v Londýně až za hrob, to je naprosto okopírované od londýnské produkce, která s tím sice přišla na poslední chvíli - asi tak v poslední týden jejího života v Adelphi Theatre, ale i tak...australané tam tohle neměli a když s tím přišli v Londýně vzali si to od nich). Gustave mu sundává masku a pohladí ho po znetvořeném obličeji. Muzikál končí objetím těch dvou. (miliontý kapesník padá na zem)

Opona se znovu zvedá a nastává hlučná děkovačka. Jsem ráda, že je hlučná, protože si konečně můžu pořádně zatroubit do kapesníku. :D :D :D

Lottinu shrnutí, aneb čte to někdo až sem?

Hudba: Co si povídat, vážení, pan Webber je génius a dáno se to ví! Oproti londýnské produkci je tam opravdu hodně změn, předělávek, či úplně nových věcí a se vším si bylo skvěle poraděno. Diváci DVD můžete se cítit vskutku privilegovaně, je tam i dokonce pár změn speciálně kvůli DVD se kterým přišel pan Webber.

Kostýmy a scéna: Och, nejen sir Webber je génius! Třikrát sláva pro Gabrielu Tylesovou, která stvořila něco nepřekonatelného! Kostýmy jsou jeden hezčí než druhý, pro ty paruky bych vraždila a na jeviště jsem jen zírala jako na pohádku. Jeden by nevěřil, že to není film ale muzikál na scéně! Milion bodů z deseti. :D

Vítěz je: Již právem zmiňovaná Shraron Millerschip jako Meg Giry. Hrála dokonale šťastnou Meg, Meg na scéně, Meg zakoukanou do Erika, Meg narosto na dně. Při děkovačce jsem až čekala, že tam bude taky umírající neštěstím, protože přece nejde být tak rychle zase v pohodě, ale...jasně, že už tam v pohodě byla. Jsem z ní na větvi. :D

A věděli jste, že jako mladičká už v roce 1990 hrála Meg v POTO?