"Vy nevystupujete, protože jste to vlastně celou tu dobu nenáviděla." zopakoval Henri nezvykle tiše. Témata jeho hovorů s Meg za posledních pár dní zvážněla, jeden druhému se otevírali více, než zamýšleli. Oba však před sebou ty nejpodstatnější věci i nadále skrývali. Meg svraštila obočí. "Ach ne! Nedá se říci, že bych to nenáviděla. Je to složité, víte? Ale to je jedno! Jsem na řadě, už přes deset minut si překračujete čas." uculila se nad hrou, ve které trávili jejich procházky. "Takže vy jste se stal policistou navzdory vašemu otci. Ten vás za to vyhodil z domu, že? A teď si můžete tak dobře žít jen díky dědictví po vaší mamince." opakovala nahlas úryvky z jeho života, které z něj namáhavě vypáčila. Henri se zachmuřil. Neříkal jí celou pravdu, jen zkosená, místy pozměněná fakta. Ale cítil, že i ona mlží. "Ano..." brouknul. "To mi povězte! Proč policista? Nemusel jste dělat nic. Máte staršího bratra, takže majetek vaší rodiny by spravoval ...