Malý úryvek z Dějin opery II

Slibuji, že nehodlám Lotteland přeměnit výhradně na fanfikce a úryvky z knih, ale já slibovala/varovala, že sem přidám ještě nějaký další úryvek týkající se Dona Giovanniho. :D

A zde mám pasáž popisující okamžik, která změnila můj život! Melodramatické zvolání, ale nikdy nezapomenu na den, kdy jsem poprvé viděla a slyšela Dona Giovanniho a zejména...tu overturu, lidi, tu overturu!!!

"Ani slavnou předehrou opery si člověk nemůže být jistý. Ta začíná zlověstnoou pasáží v mollové tónině, dvěma hlasitými drženými akordy obklopenými tichem. Tyto akordy mají upoutat naši pozornost - je totiž důležité, abychom si je zapamatovali. Po nich následují jakoby pohřební pochodové rytmy v hodně pomalém tempu a vlnivé, stoupající a klesající běhy ve dřevech. Ale tyto tragické tóny po chvilce najednou přestanou a začíná standartní allegro opery buffa. V hudbě tak vysvstává otázka: co ta náhlá změna znamená? Jaký význam mají ony dva úvodní výkřiky? Až mnohem později, těsně předtím, než se Don Giovanni propadne do pekla a odejde navždy, se dozvíme, jaký význam ty hlasité akordy na začátku předehry měly. Vracejí se ve 2. jednání s příchodem kamenné sochy a po několika minutách zaznívají znovu, když Don Giovanni naposled svému nevítanému hostu říká: "No! No!" Teď už chápeme, že i opera samotná začala vzdorem, orchestrálním "Ne!", které odmítá útěchu spočívající v konformismu. Je ovšem stejně dobré mít na paměti, že tato oslava výjimečnosti není ryze heroická a rozhodně nejde o recept, jak by se lidé měli v životě chovat."

Zdroj: ABBATE, Carolyn a PARKER, Roger. Dějiny opery: posledních 400 let. Překlad Robert Novotný. Vydání první. Praha: Argo, 2017. 652 stran, 24 nečíslovaných stran obrazových příloh, s. 158. ISBN 978-80-257-2094-3.