lotteland

Bylo tomu už velmi dlouho od doby, co Mathieu naposledy stál v trůnním sále císařského paláce. Deset let, pokud ho neklamala paměť, což znamenalo, že mu tehdy muselo být stejně jako teď Estelle, pošetilých pětadvacet let. Potlačil vzdychnutí a zaletěl pohledem k prázdnému trůnu na vyvýšeném pódiu na konci místnosti. Tehdy na něm ještě seděla císařovna Margaret I., ale z živoucí legendy už byla jen stará, unavená žena. Na většině portrétů byla vyobrazovaná jako drobná hnědovláska se zvláštním varovným pohledem v očích kolem třiceti let, tedy ve věku, kdy jakýmsi zázrakem zachránila říši, ale tehdy v ní tu ženu z podobizen už nepoznával. Byl to konec konců poslední rok jejího života, a ač k ní tehdy vzhlížel s upřímným obdivem, ten pověstný plamen v jejích očích už nenašel. Všichni tušili její brzký konec, slyšel, jak si o tom lidé kolem něj šeptají, spekulují. Stejně jako šeptali a spekulovali dnes, při korunovaci její neteře, jejíž příchod momentálně všichni v napjaté atmosféře očekáva...

K Love Never Dies se váží počátky Lottelandu, takže už je to sedm let, a tudíž už je v tom patina nostalgie. Pořád vzpomínám, jak jsem třikrát denně sledovala všechna dostupná videa s "Rierrou" na Youtube, jak jsem hltala každý nový gif, video, obrázek, cokoliv z nového DVD australské produkce, jak mohutně jsem obrečela historicky první sledování onoho DVD (a když říkám mohutně, tak myslím, že jsem preventivně spustila už u Beauty Underneath), prostě Love Never Dies je jako člen rodiny, ale takový ten problematický člen rodiny. Nedávno, při mém pravidelném plýtvání času na Tumblr, jsem narazila na gify z americké tour LND, z čehož jsem já Sherlock vydedukovala, že na světě je nový bootleg, ony gify jsem repostla, trochu jsem si pofrflala nad svým osudem, že se ke mně ten bootleg asi nikdy nedostane a šla dál. A pak se stalo něco neuvěřitelného - ta osoba, co ty gify postnula, se mi ozvala a nabídla mi odkaz na stažení toho bootlegu! A ta osoba mi ten odkaz poslala jen tak, be...

Slibuji, že nehodlám Lotteland přeměnit výhradně na fanfikce a úryvky z knih, ale já slibovala/varovala, že sem přidám ještě nějaký další úryvek týkající se Dona Giovanniho. :D A zde mám pasáž popisující okamžik, která změnila můj život! Melodramatické zvolání, ale nikdy nezapomenu na den, kdy jsem poprvé viděla a slyšela Dona Giovanniho a zejména...tu overturu, lidi, tu overturu!!! "Ani slavnou předehrou opery si člověk nemůže být jistý. Ta začíná zlověstnoou pasáží v mollové tónině, dvěma hlasitými drženými akordy obklopenými tichem. Tyto akordy mají upoutat naši pozornost - je totiž důležité, abychom si je zapamatovali. Po nich následují jakoby pohřební pochodové rytmy v hodně pomalém tempu a vlnivé, stoupající a klesající běhy ve dřevech. Ale tyto tragické tóny po chvilce najednou přestanou a začíná standartní allegro opery buffa. V hudbě tak vysvstává otázka: co ta náhlá změna znamená? Jaký význam mají ony dva úvodní výkřiky? Až mnohem později, těsně předtím, než se Don Giova...

Tuhle povídku asi nikdo nebude číst hned z několika důvodů: - kvůli mé aktivitě je to tu tak jako tak mrtvé - tahle povídka navazuje na povídku Dreamcatcher, což věci komplikuje - ale tak si prostě budu psát sama pro sebe, to je fajn, všechno je fajn Ale zkusím trochu shrnout, o čem to tak je, abych vás třeba přece jen nalákala ke čtení + nějaký úvod je asi tak jako tak nezbytný. Takže - děj se odehrává v císařství v Twighburgu, což je svět vytvořený pro krátký film Corset, ve kterém hraje Ivan Ozhogin, který ale nikdy nebyl vydaný a v tuto chvíli už se zdá, že asi ani nebude. Součástí císařství je i království Titairy, které jsem si už vymyslela já sama. Pak tu byl proradný Ferdinand, který se pokusil převratem získat nad císařstvím kontrolu, a dokonce se mu podařilo i zavraždit císaře a korunního prince. Ale všechno dobře dopadlo, zemi zachránila velmi nepravděpodobná hrdinka - slepá princezna Mercedes, později císařovna Margaret, které se navrch i zázračně vrátil zrak. Jedna věc, co...