Lotteland 7th Anniversary

Bývaly časy, kdy jsem kolem blogových výročí nadělala menší poprask ve stylu oscarových děkovných proslovů, a teď jsem se dostala do fáze, kdy jdu po ulici a zničehonic mě napadne..."Je listopad. Za chvíli je zkouškový. To je ale v háji." a po chvíli...."Počkat, listopad...propásla jsem výročí na blogu. Kolikáté vůbec?" *Chvíle přemýšlení. Rezignace. Nevzpomenu si.*

Můj život je momentálně moc šílený a nebohý Lotteland je utlačován.

Takže...po náhledu do archivu zjišťuji, že výročí je to sedmé.

Děkovné proslovy už dělat nebudu.

Ti asi tři lidi, co mi sem stále chodí a ozývají se, vědí, kdo jsou, a já jsem jim vděčná. Merci beaucoup! (Držím téma s kabátkem, rozumějte.)

A toť asi vše.

Připijme si na vidinu desítky.

V šestnácti letech mi tahle výročí připadala ohromně skvělá. Teď už jen spíš tak nešťastně pozoruju, jak spolu s blogem stárnu i já, abych tak krutě upřímná byla.
(Ježišmarjá, v šestnácti. V šestnácti.)

Omlouvám se. Na tom pesimismu zkouším pracovat. Vážně.