lotteland

Bývaly časy, kdy jsem kolem blogových výročí nadělala menší poprask ve stylu oscarových děkovných proslovů, a teď jsem se dostala do fáze, kdy jdu po ulici a zničehonic mě napadne... "Je listopad. Za chvíli je zkouškový. To je ale v háji." a po chvíli.... "Počkat, listopad...propásla jsem výročí na blogu. Kolikáté vůbec?" *Chvíle přemýšlení. Rezignace. Nevzpomenu si.* Můj život je momentálně moc šílený a nebohý Lotteland je utlačován. Takže...po náhledu do archivu zjišťuji, že výročí je to sedmé. Děkovné proslovy už dělat nebudu. Ti asi tři lidi, co mi sem stále chodí a ozývají se, vědí, kdo jsou, a já jsem jim vděčná. Merci beaucoup! (Držím téma s kabátkem, rozumějte.) A toť asi vše. Připijme si na vidinu desítky. V šestnácti letech mi tahle výročí připadala ohromně skvělá. Teď už jen spíš tak nešťastně pozoruju, jak spolu s blogem stárnu i já, abych tak krutě upřímná byla. (Ježišmarjá, v šestnácti. V šestnácti.) Omlouvám se. Na tom pesimismu zkouším pracovat. Vá...

Sára s lenivě zakloněnou hlavou pozorovala bílý strop kanceláře doktora Prescotta. Všechny medicínské prostory Saintlairovy vily byly sterilně bílé a silně zapáchaly po dezinfekci. U doktora Prescotta to ale vonělo po dřevité kolínské a vyčpělém cigaretovém kouři. Že by vzorný doktor pokoutně skrýval takový zlozvyk a ona si toho za celou tu dobu nevšimla? To by ji mile překvapil. Sklonila pohled a vyhledala pohledem mladého doktora, který právě jemnými dotyky kontroloval její kotník. Už to bylo hezkých pár měsíců, co ji o pohledného muže přešel veškerý zájem. Byl upjatý a nudný a občas se dokonce projevoval až směšně stydlivě k opačnému pohlaví, což ji zprvu bavilo, ale teď nad ním kroutila očima. Copak se nikdy neviděl v zrcadle? Doktor Prescott se s tichým povzdechem narovnal. "Noha by už měla být v pořádku, ale snažte se trochu šetřit, Sáro. A když říkám šetřit, mám tím na mysli, abyste se chovala civilizovaně a nelezla po stromech." Sára znovu zakoulela očima. "A opr...