Final Lair - Norm Lewis, Kaley Ann Voorhees, Jeremy Hays

Zdravím, jsem zpět. :D Byla jsem na návštěvě u slečny BarbaryJane (dohodly jsme se sepsat konkurenční články, stay tuned :D :D :D) a taky jsem se zúčastnila jedné supurčupr skvělé akce týkající se divadla o které napíšu později. Od této chvíle se vracím k normálnímu blogování, ale že srpen bude nejméně "úrodný" blogový měsíc tohoto roku je už asi něco, co nezachráním. Nevadí, nevadí, pojďme raději k videu týdne.

To je velmi čerstvé, na internetu se zatím neohřálo ani 24 hodin a já budu věřit, že tam i dlouho vydrží. :D
O Kaley jsem slyšela už hodně - zvlášť o jejím Final Lair, ve kterém je popisována jako bojovnice, co si od Fantoma nenechá nic líbit. Už v prvních vteřinách videa jsem chápala odkud se tyto recenze berou, protože ještě dřív, než natáčející stačil nazoomovat na její tvář, přesvědčila mě o tom ta vášeň smíšená se zlobou v jejím hlase. Vskutku pozoruhodné. (A všimněte si, jak má pokaždé zaťaté ruce v pěst, když s ní Fantom cloumá, nebo na ni křičí "you try my patinence".)
Taky oceňuju a obdivuju její obsazení na Broadwayi v tak veliké roli - dokázat něco takového tak mladičká a jít proti obvyklým konvencím vyzrálých hlasů v této roli je prostě bomba.
Kaley to ovšem nepřehrává - má momentky kdy je až ledově stoická a tvoří kontrast k Normovu Fantomovi, který se neustále pohybuje po jevišti.
Ohledně Norma se cítím asi tak, že jsem pro něj byla strašně šťastná, když ho obsadili - vím že o té roli dlouho snil a byl frustrovaný, že ji nejspíš nikdy nedostane kvůli barvě pleti. Jenže když se tak nakonec přece jen stalo, jako by ze samé radosti nevěděl, které pojetí role mu sedí nejvíc a vytvořil zvláštní mix všeho, což na jevišti vytváří smršť - myšleno jak v dobrém, tak špatném slova smyslu. (A to poskakování při chycení Raoula do smyčky asi nikdy úplně nepřenesu přes srdce.)
Jeremyho Hayse jsem se naučila opravdu ocenit s časem. Ne že by se mi nelíbil už od začátku! Jeho důstojné, aristokratické pojetí v sobě má špetku odstupu, snad jako by se na něm projevila jistá izolace od Christina světa, kterému se snaží porozumět, přičemž nezastírá, že se mu to plně nedaří. Snad teď nejsem moc zmatená. :D Tak či tak je skvělý.

Krásný nový týden. :)


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Zkoušky Oněgina II

Hamilton's America