Oněgin (3. 6. 2016)
Prolog, Intriky s city, Věřitelé (Ivan Ozhogin, Ensemble) - Prolog se starým Oněginem bych červenou tužkou vyškrtla z libreta. Je to očividná vykrádačka Fantoma Opery, je to poměrně nicneříkající nudná scéna a jen kazí a zpomaluje úvod, protože scéna hned následující, s obživlou hrací skříňkou (hihi, až teď jsem pochopila že to, jak se na začátku herci zmrazeni v čase otáčí na točně a hrají si s nimi démoni, má vlastně znázorňovat tu hrací skříňku, která se tak často objevuje v ději) je bombastická - přehlídka nádherných kostýmů, krásná choreografie, energická hudba. První tři scény Oněgina jsou moje nejoblíbenější, fakt že jo (mám tím na mysli to valčíkově laděné seznámení se s Oněginem, Intriky s city a Věřitele).
Jinak pozoruji, jak si ve scéně Věřitelé Ivan osvojil trochu sebevědomější přístup - lehce arogantně se vykrucuje, do poslední chvíle se snaží působit, že se nad ty pány cítí povýšen, což mu ale samozřejmě ve chvíli, kdy přijde do tuhého, už není moc co platné.
Taťánino zjevení, Setkání Taťány a Oněgina (Vera Sveshnikova, Sergej Khudyakov Ivan Ozhogin) - koukám, že Olze přidali cop. No už je to trochu moc. Buď jednodochý cop, nebo ten účes co běžně nosí, ale prosím ne obojí najednou. :D
Zpívám z lásky, Taťána navštěvuje Oněgina (Anton Avdeev, Daria Zueva, Vera Sveshnikova, Ivan Ozhogin) - vážně tam přidali ty zvukové efekty jak z animovaného filmu, nebo jsem se přeslechla? Že jsem se prosím přeslechla? :D To přece nemůžou myslet vážně? Parodie člověk obyčejně nedělá sám na sebe, ale tvůrci Oněgina se překonávají! :D Jakože wtf, seriózně.
Jediné pozitivní co si odnáším je Daria - už dlouho jsme ji na videích neviděli, je ohromně roztomilá a milá Olga a tohle si nezaslouží. :D
Ve scéně následující se mi tuze líbí, jak melancholicky Oněgin mluví s Lenským o Taťáně. Čert ví, co si povídají, ale Ivan to říká velmi zasněně, téměř jako by sám vzpomínal na naivní léta, kterými si teď prochází Taťána.
Jinak chemie mezi Verou a Ivanem je prostě neuvěřitelná, ti dva vedle sebe neustále rostou. :)
Na mostě, Věštba (Vera Sveshnikova, Sergej Khudyakov, Alena Bikkulova, Manana Gogitidze, Daria Zueva) - no a když jsem tento článek začala škrtáním, asi bych vyškrtla jednu ze dvou Taťániných scén na mostě. V Lottině světě by Taťánino zjevení bylo úplně bez Oněgina a jejich tanečku a tahle scéna Na mostě by vůbec neexistovala, protože by vůbec neexistovala postava Démona. :D
Vysvětlení (Ivan Ozhogin, Vera Sveshnikova, Sergej Khudyakov) - ta přidaná sloka Taťáně na konci je velmi dobrý nápad, díky ní se mi lépe daří vcítit do Taťány. Jinými slovy: Veruška mě tak trochu rozplakala.
Slavnost, Nevěřím (Daria Zueva, Anton Avdeev) - ou, tak si říkám, že uzpívat part Olgy možná není tak úplně snadné, jak se zdá. Přijde mi, že Darie trochu chybí rozsah na ty vyšší tóny. Procházím si pozoruhodným dilematem. Hlasově jako Olgu preferuju Anastasii, ale hereckým ztvárněním Darii. :D Zvlášť ta zdánlivě nenápadná momentka, kdy zpomaleně tančí s Oněginem byla z její strany perfektní. (Btw, pod těmi Ivanovými svůdnickými pohledy, úsměvy a doteky by jeden roztál. :D)
Rarášek (Manana Gogitidze) - ok, když to tedy dneska beru takhle z gruntu, vyslovím další nepopulární názor. Dvě sóla pro chůvičku, roli poměrně nedůležitou, jsou zbytečně moc. Raráška bych prostě vyškrtla. Navíc když si to vezmeme kolem a kolem, tak umístění té písně je jakési pofidérní. Zrovna uprostřed toho, když se Lenský chystá vyzvat Oněgina? A proč přesně? Abychom pak víc cítili pro Olgu, až ji Lenského zabijí? Nebo je ta píseň prostě napsaná pro Mananu, protože jak jsem vytušila, tak je to poměrně slavná herečka/zpěvačka a role s jedním sólem by pak byla moc málo? Nebo pro dramatické oddalování klíčového momentu?
Souboj, Zpráva o duelu (Anton Avdeev, Ivan Ozhogin, Vera Sveshnikova, Daria Zueva, Manana Gogitidze)
Taťána v Oněginově domě (Vera Sveshnikova, Sergej Khudyakov) - já tuhle scénu kvůli té repetici zrovna moc nemusím, ale Veruška mě už zase rozplakala.
Moskva (Ivan Ozhogin, Ensemble) - já bych jim asi vyškrtla ten závoj. Existuje vůbec nějaké video kde nepadá? :D
Oněginův dopis, Sbohem (Ivan Ozhogin, Vera Sveshnikova) - já přemýšlím, jak by asi scéna Sbohem působila v trochu intimnější režii. Žádná točna a vítr, prostě něco trochu důvěrnějšího, ale zase ne moc, aby to neodporovalo textu...tady se ta choreografie mění asi nejčastěji a mám za to, že ani tohle není úplně finální podoba té scény. Uvidíme...
Finale (Yaroslav Shvarev, Vera Sveshnikova) - na to, že ani tahle scéna by mé rudé tužce neunikla, přece si u ní pokaždé zapláču. Ale to je čistě dílo těch dvou, jejich emoce jsou tak opravdové a Veruška vždycky pláče ještě při děkovačce...
Finale, Děkovačka (Full Cast) - jen málo věcí na tomto světě je roztomilejší než Ivan a Vera. :)))
Komentáře
Okomentovat