lotteland

Nikdo z domu na Kulzerově třídě jedenáct v dolním Tvayburgu už s Julií nepromluvil ani slovo. Nikdo nevěděl, co se v ní změnilo, ale každý to vytušil a držel se od ní dál. Byli v tomhle domě déle než ona a ač na rozdíl od ní netušili, co přesně se v něm děje, moc dobře věděli, že to není nic dobrého. Julii to ale nevadilo, sotva to zaznamenala. Zlomená v pase právě namáhavě scházela ze schodů, spočívající plnou vahou svého těla na zábradlí. Posadila se, či lépe řečeno zhroutila, do křesla v opuštěném salonu u otevřeného okna. Útrpně nechala spadnout víčka protkaná fialovými žilkami a nechala se občas pohladit závanem větru, který jí do obličeje vnesl lehounkou látku záclony. Cítila se prázdně, chladně. Kdyby s ní někdo zatřásl, možná by v ní zachrastily kosti, ale nic víc jako by v ní už nezbylo. Věděla, že ten ohavný pocit přejde, že je "jen" vedlejším účinkem, přece ale bylo nemožné vzdorovat beznaději, která se rozkládala v její mysli jako bezbřehé ledové vlny Markova moře...

Vítejte u další části mého melancholického fotovzpomínání. Na řadě je písmenko há, která je samozřejmě jako Hela a proto se mu budu věnovat déle. Každé herečce bude patřit jeden díl. A začínáme Marií Lagatskyou. :) (Škoda, že Hele už nemalují tu jizvu...byl to krásný odkaz na knihu).

Fakt, že s tímhle mám pozoruhodné zpoždění netřeba zdůrazňovat. Křičí do očí. Zjistila jsem, že jsem totiž na podvědomé přestávce s Oněginem. Podědomé proto, že má mysl zkrátka oddalovala shlédnutí těchto videí tak dlouho, až se z toho prostě stala pauza. Principiálně mám tento muzikál ráda. Nicméně jsou jisté prvky, které mi zpočátku vadily, postupně až iritovaly. A tak jsem si dala pauzu, protože v co do obsazení vstoupil Ivan Ozhogin, videa začínají vycházet poměrně pravidelně, z čehož mám samozřejmě radost, ale zřejmě to chtělo pauzu. :D :D Prolog, Intriky s city, Věřitelé (Ivan Ozhogin, Ensemble) - Prolog se starým Oněginem bych červenou tužkou vyškrtla z libreta. Je to očividná vykrádačka Fantoma Opery, je to poměrně nicneříkající nudná scéna a jen kazí a zpomaluje úvod, protože scéna hned následující, s obživlou hrací skříňkou (hihi, až teď jsem pochopila že to, jak se na začátku herci zmrazeni v čase otáčí na točně a hrají si s nimi démoni, má vlastně znázorňovat tu hrací skř...