TI: TCOMH - 8. kapitola

(Source: but-who-saves-you.tumblr.com)

Do hrobového ticha v kanceláři ministerského předsedy se jako jediný zvuk ozýval zlověstný tikot nástěnných hodin.

"Ať se snažíte sebevíc - a přitom se nabubřele opíráte o myšlenku, že jsme takoví idioti a skočíme vám na to - důkazy jsou jasné. Dokumenty o projektu Annelise ukradla vaše přítelkyně Anastázie Naryškinová. Na co jste vůbec myslel, když jste si něco začínal s bývalou špionkou, od které všichni dali ruce pryč? Možná nakonec nejste o tolik lepší než my ostatní, jak si myslíte."

Mycroft se musel kousnout do jazyka, aby na předsedu nevychrlil příval nadávek, které v sobě s největším sebezapřením potlačoval.

"Jste schopný jste...nejste jako nikdy koho jsem kdy poznal. Funkce, kterou zde zastáváte nemá precedent a po vašem odchodu se nejspíš nenajde nikdo, kdo by vás ve vaší pozici nahradil. Naučili jsme se na vás spoléhat. Možná až moc. Nepřipravili jsme si žádnou eventualitu pro podobnou situaci....a když teď musíme čelit vašemu erroru...," pokračoval premiér.

"Nemluvte o mě jako bych byl jen stroj," vydechl Mycroft tiše.

---

"Ale tak jste sám sebe celé roky prezentoval - nechce se vám jíst co jste si sám nadrobil?" zeptal se premiér posměšně.

"Co po mě chcete?" zeptal se Mycroft prostě.

"Co chci? Máte před sebou volbu: buď nám dokážete svoji loajalitu nebo budeme muset odstranit nejen Naryškinovou, ale i vás," odpověděl premiér chladně.

"To je jako ze špatného špionského filmu," vybuchl Mycroft, "zabijte ji jako důkaz věrnosti, nebo my zabijeme vás!"

"Celá tahle situace je jako ze špatného špionského filmu a naše chyba to není!" premiér nebezpečně zbrunátněl v obličeji.

Mycroft měl chuť chytit se oběma rukama za spánky, ve kterých mu škubalo a držet si hlavu, která se mu mohla rozskočit, ale to by bylo gesto slabosti. Opřel se do židle a chvíli si tu ubohou figurku před sebou měřil pohledem a mozek mu přitom jel na plné obrátky.

"Do kdy mám čas na to abych Anastázii zabil?" zeptal se věcně.

Premiér povytáhl obočí vytáhl si brýle ke kořeni nosu. "Tedy....do dnešní půlnoci. Však vy už si poradíte. Každá minuta, kdy je ta žena naživu, je kritická."

Mycroft by ministerskému předsedovi nejraději poradil, aby si podobná hesla nechával až do volební kampaně, místo toho ale jen přikývnul a bez dalšího slova odešel.

Když dorazil do Anastáziina bytu, vrhla se mu kolem krku, zasypala mu tvář i rty polibky, a pořád něco mluvila...mluvila a mluvila a Mycroft nic z toho nevnímal a stále stupňující se touha po tom, aby už konečně přestala žvanit o takových banalitách, když on sem přišel s úkolem zabít ji, dosáhla vrcholu a on jí dlaní zacpal ústa. Nebránila se, jen na něj vyjeveně hleděla. A potom jí to došlo.

"Nečekala jsi, že na to někdy přijdou, že ano? Miloval jsem tě pro tvoji inteligenci....ale nedokázala ses poučit z vlastní chyby. Já vím....vím jaké to je. Taky to denně zažívám. Lidi nám připadají jako idioti, zlaté rybičky co se točí v nekonečných kruzích a jsou k smíchu - je tak snadné nechat se tím zaslepit, začít lidi okolo považovat jen za loutky, za pouhé nástroje k dosažení našich cílů. Být jiným je tak pomíjivé, tak krásné....ale nikdy nesmíš začít ty ubožáky kolem sebe podceňovat, protože jinak ti vrazí nůž do zad. Tvoje arogance tě stála tvoji kariéru v Rusku...v Anglii tě bude stát život."

Potom Anastázii obklopila tma a ona se Mycroftovi jako hadrová panenka složila do náruče.

Když se probudila, pořád ležela ve svém obývacím pokoji. Mycroft seděl s obličejem v dlaních pár metrů od ní a vypadal tak zuboženě, jako by právě někdo omráčil jeho a ne naopak.

Stále malátná se k němu po čtyřech doplazila a odtáhla mu ruce z obličeje. Vyděsilo ji, když v jeho očích našla slzy. Mycroft nikdy neplakal....říkal jí to - plakal naposledy jako dítě. Kvůli Sherlockovi. Jak jinak.

Mycroft jíipevně sevřel - tak pevně, až ji to bolelo. Zabořil ji tvář do vlasů. "Nemůžu tě zabít...prostě nemůžu. A ty jsi mě přitom nikdy nemilovala. Bože, jsi toho vůbec schopná? Jen jsi mě využila."

Anastázie ho jednou rukou křečovitě objala kolem ramen a druhou mu zajela do vlasů.

"Nemluv tak, to nesmíš," špitla bez dechu.

Mycroft ji od sebe odstrčil. "Na nic z toho není čas. Je mi jedno, proč jsi to udělala, všechno už je mi to jedno. Pojď," popadl ji za nadloktí a donutil ji vstát. "Možná tě nedokážu zabít, ale zemřít musíš tak jako tak...."

"A tak Anastázie Naryškinová zemřela. Udělal jsi to precizně - dokonale jsi je všechny obelstil - s ministerským předsedou navrch. Dostala jsem nový život - podruhé v exilu, pod cizím jménem v Americe, živila jsem se jako....učitelka baletu," Anastázie poslední slova ucedila skrz zaťaté zuby.

Mycroft se po celou dobu jejího vyprávění okázale díval jinam, jako by se ho její slova netýkala. Jen Sherlock na něm poznal, že se nenápadně choulí, jako by se mu její slova zabodávala do kůže.

"Takže o tohle celou tu dobu šlo...." rekapituloval John, "měli jste poměr, vy jste ho zradila, on dostal za úkol vás zabít, ale místo toho vás ukryl do Ameriky a vaši smrt jen nafingoval. Jenže vy jste se pak vrátila a donutila ho taky předstírat vlastní smrt aby....aby jste v tom nebyla tak sama?"

"Pozor na jazyk, doktore Watsone, takhle se s dámou nemluví," ozval se ze stínů opuštěného skladu nábytkářské firmy, kam je zavedla Anastáziina MMS, mužský hlas. Po celou dobu Anastáziina vyprávění o její minulosti s Mycroftem se v temné hale kromě naší pětice nacházel ještě někdo další, ale zatím o sobě nedal vědět.

Všichni až na Mycrofta s Anastázií si ho tedy se značnou mírou překvapení přeměřili pohledem.

Byl to vysoký, pohledný muž kolem pětatřicítky. Měl špinavě blond vlasy, modré oči a od tuctového vzhledu krasavce ho zachraňoval ostře řezaný orlí nos, který jeho obličeji dodával unikátní vizáž. Měl tenká ústa, která působila přísným dojmem a byl vyhublé postavy s úzkými rameny.

"Alexi!" zasténala Anthea a málem by se k němu rozběhla, kdyby ji Mycroft nataženou rukou nezadržel.

"Nebuďte hloupá," řekl jen.

"Á, tak pan Naryškin!" poznamenal Sherlock. "Konečně se s vámi setkávám, už jsem toho o vás slyšel tolik, až mi preventivně už teď lezete na nervy."

"Mohl bych o vás říci to samé, Sherlocku Holmesi," odvětil Alexander a povytáhl koutek úst v křivém úsměvu.

"Takže vy jste své sestře celou dobu pomáhal - přesně jak jsem si myslel. Předstíral jste vlastní únos....proč byste takovou pitomost dělal? Pořád v tom nějak nevidím ten vzorec. Proč byste se tak namáhal? Ach...hádám proto, že jste věřil, že to nějak pomůže vaší sestře. Ale jak....hmm," Sherlock párkrát přešel sem a tam a poklepával si prstem o sevřené rty. "Věřil jste, že jí to pomůže vrátit jí její život? To ovšem bylo naivní. Ani Mycroft by..."

"Vlastně by to dokázal - stačilo by chtít," přerušila ho Anastázie. "Jestli jste mi právě chystal říct, že ani Mycroft by mi nedokázal vrátit starý život, tak se mýlíte. Dokázal by to. Ale rozhodl se raději potopit sám sebe."

Oči všech se po takovém tvrzení neodvratně obrátili k Mycroftovi. Přejel je zlobným pohledem a předtím než promluvil se zhluboka nadechnul: "Možná bych Anastázii dokázal vrátit zpátky do Británie a začlenit ji tady - víceméně jako dřív. Byla by zpátky se svým bratrem - jak se ukázalo jedinou bytostí, kterou kdy opravdu milovala. Její složka je jedenáct let uzavřená, málokdo z našeho úřadu už si ji pamatuje, od té doby se nám prostřídalo vícero premiérů. Ale musela by se chovat nenápadně a to ona neumí. Byla by načasovaná bomba přímo pod mým nosem. A k čemu? Stejně by byla pořád psanec a musela by se skrývat. Měl bych sice tu moc ochránit ji před naší vládou, ale pořád tu bylo Rusko....a Francie, která byla více než silně zainteresovaná v plánech, které mi ukradla. A všichni si bez zaváhání mysleli, že jsem to byl já, kdo ji zabil....už jsem toho měl dost. Nechal jsem raději zabít sám sebe."

"Mycrofte, ty jsi se tak změnil. Jsi tak unavený - z lidí, ze sebe samotného především. To se s tebou stalo, když jsem zmizela z tvého života? Považ, neudělal jsi chybu, když sis zvolil Sherlocka místo mě?"

"O čem to teď mluvíte?" zeptal se Sherlock ostražitě.

"Ano, Anastázie, o čem to teď mluvíš? Co kdybys mi konečně řekla, co má tohle všechno znamenat? Proč jsi mě tehdy zradila a proč jsi se teď vrátila?"