Elisabeth das Musical, nesmrtelný příběh císařovnin - 2. jednání

Druhé jednání začíná hravě. Třpytivě oblečený Lucheni probíhá mezi diváky, škádlí je, hází mezi ně čokoládky a zpívá píseň, která na Sisi nenechává nitku suchou. Nicméně jeho výtky jsou na místě - v písni je zmiňován Sisin narcismus, její boj o děti jen proto aby je vzápětí mohla opustit a starat se o ně spíš minimálně a tak dále.

Opona se pak zvedá na další velkou scénu Éljen, která zachycuje Alžbětin první a poslední zásah do politiky, který skončil jejím a samozřejmě i císařovým korunováním na uherskou královnu a krále. Vidíme tu i nekonečný obdiv, kteří Maďaři své "Erzsébet" projevovali, protože veškeré zásluhy této korunovace připisovali jí.

Sisinu euforii střídá další příchod Smrti, který si všechen úspěch uzurpuje a připomíná hrdé Alžbětě že to on je ten, do kterého se jako děvčátko zamilovala, to jemu horoucně vyprávěla, že jí rozumí jako nikdo jiný. Duet Wenn Ich Tanzen Will je další ze slavných písní muzikálu, kde Smrt Alžbětu svádí a přitom se marně snaží získat zpět své dominantní postavení. Sisi se mu ale vytrhne a důstojně odchází, po uherském triumfu je přesvědčená, že už jí nic nemůže stát v cestě, ani On.

---

Na jeviště vbíhá malý Rudolf, který se shání po mamince. Jak už ovšem v první písni druhého jednání naznačoval Lucheni, Alžběta už se o své starší děti - tedy Giselu a Rudolfa dvakrát nezajímala, o to větší láskou pak zahrnovala svoji nejmladší Marii Valerii, ta ale v muzikálu kupodivu vůbec není.

Místo matky za chlapcem přichází Smrt a osamělý Rudolf se k němu upíná jako k příteli a ochraniteli. Skládám poklonu všem dětským hercům, kteří se kdy této role ujali, protože to vyžaduje na jejich věk velkou vyzrálost a přesto dětskost. A taky mě baví v téhle scéně sledovat herce Smrti - všichni s těmi malými tak trochu roztají a přesto se přitom snaží zůstat v roli. :D

Císařovna na svého syna nemá čas - musí ve svém postavení přece pomáhat potřebným a nemocným! Ocitáme se na návštěvě v blázinci, což byla Sisina zvláštní záliba. Ostatně v jejím následujícím sólu Nichts, Nichts, Gar Nichts vyjadřuje mimo jiné i myšlenku, že bláznům závidí a že by nejraději nechala svoji mysl zešílet, kdyby se toho příliš nebála. Jak vidíme, muzikál zde zachycuje Alžbětinu vrtkavou povahu, kdy tato scéna je do protikladu s jejím předcházejícím výstupem, kdy Sisi slavila svůj úspěch. Nyní naopak zažívá naprostý pocit zbytečnosti a zmaru, dostává se do stavu, kdy být Alžbětou je jí natolik protivné, že se začne nazývat Titanií (královna víl ze Snu noci svatojánské od Shakespeara).

Jsme zpět na vídeňském dvoře, kde arcivévodkyně Žofie spřádá plány jak Alžbětu, která začíná s čím dál větší důrazností prosazovat své zájmy, odstranit z cesty. To jde pouze jediným způsobem: najít císaři vhodnou milenku a oslabit tak vliv jeho ženy.

No a není překvapením když další scéna nás zavede do nevěstince, nechybí ani choroegrafie plná úsporně oděných slečen.

Vše má samozřejmě své následky. Sisi onemocní a jak se ukáže, František Josef ji nakazil pohlavní nemocí. Lékař, který ji tuto novinku sděluje je - jak se ukáže - opět Smrt. Dává Sisi poslední šanci, aby s ním dobrovolně odešla. Ta je nad svým mužem znechucená a nabídku Smrti snad chvíli skutečně zvažuje, ale nakonec odmítá. Uvědomuje si, že teď už ji k císaři nic nepoutá, protože všechno svojí zradou zničil. Zahání Smrt a z krku si strhává náhrdelník, který jí císař daroval při zásnubách.

František Josef se snaží situaci zachránit a tak své matce vyčítá její intriky a jednoznačně jí řekne, že mu víc záleží na štěstí se Sisi, než na ní. Ani nemusím říkat, že taková volba přichází zoufale pozdě. Žofie zůstává sama a jakkoliv ďábelsky je v tomto muzikálu vykreslená, člověk s ní musí soucítit.

Následující písní se pak shrnují další léta Sisina života. Její neklid, až hektičnost s jakou neustále cestuje, několikahodinové pochody, kdy zoufalé dvorní dámy nestačí jejímu ostrému tempu, zatímco František Josef sedí u psacího stolu a věrně své Sisi píše dopisy.

Jak Lucheni ironicky komentuje, Alžběta mezitím ztratila své mládí i krásu a zrcadlo už k ní není tak milostivé jako dřív.

Ale to už se vracíme zpět ke korunnímu princi. Rudolf je už dospělý a což odpovídá i skutečnosti - často uvažuje o smrti a v muzikálu i doslova utíká do jeho náruči. Smrt ho vybízí aby následoval své politické ambice a prosazoval své liberální názory navzdory otci v další ikonické písni Die Schatten Werden Länger.

To ovšem mezi Rudolfem a jeho otcem vyvolá ještě hlubší rozepře a bezradný Rudolf se vydá za svojí matkou u které, jak doufá, nalezne pomoc. Stačilo by kdyby u císaře ztratila slovíčko...

To ale Sisi odmítá, protože cítí, že by tím utrpěla její svoboda, kterou si u císaře musela tak dlouho a pracně vybojovávat. Rudolf tedy sahá po krajním řešení - sebevraždě. V muzikále jeho smrt vyznívá jako zcela Alžbětina vina, což si troufám označit za přitažené za vlasy.

Alžběta se po jeho smrti poddává svému žalu a pocitu viny a odhání od sebe všechny kteří se jí snaží pomoci včetně Františka Josefa. Jejich duet Boote in der Nacht má sice stejnou melodii jako jejich zásnubní Nichts ist schwer, ale rozdíl mezi nimi je propastný a ukazuje neslučitelnost jejich povah.

Následuje reprise Alle Fragen Sind Gelstellt, což je svatební píseň, tentokrát se ovšem jedná o pochmurnou přehlídku Sisiných nejbližších, kteří všichni skončili tragickou smrtí či zešílením a uprostřed těch běsů Alžběta, truchlící a zlomená. Tato scéna je, jak se ukáže, noční můrou Františka Josefa, který je pak ke svému děsu svědkem toho, jak Smrt předává Luchenimu pilník.

A tak Lucheni zabíjí Alžbětu když jí přesnou ranou probodne srdce. Sisi umírá a poslední písní muzikálu je její duet se Smrtí Der Schleier fällt.