Finále osmé série Doctora Who

Hello, again! Ještě jeden příspěvek o Doktorovi do této rubriky. Osmá série DW ve mě zanechala silné pocity a byla to taky první série, kterou jsem sledovala v době, kdy skutečně vycházela, takže jsem poprvé zažila tu bolest čekat týden na novou epizodu. A vánoční speciál do kterého Whoviani momentálně netrpělivě odpočítávají bude první speciál co opravdu uvidím ve vánočním období. Hey ho, exciting times!

Abych se dostala zpátky do nálady, nejprve jsem před psaním tohoto článku znovu zkoukla dvoudílné finále poslední řady a k ruce jsem si vzala zápisník a v průběhu si psala krátké poznámky čistě abych v článku výjimečně skutečně vystihla vše, co mám na srdci. No tak jsem sama zvědavá jak se mi to podaří, let's do this! :D

!!!!!ČLÁNEK JE PŘIROZENĚ SKRZ NASRKZ SPOILEROVACÍ!!!!

---

Moje první poznámka zněla bez cenzury "WTF, CLARA". Clara, my Clara. Jaký zvláštní vztah s ní, jakožto Doktorovou společnicí mám. Když se objevila poprvé, ještě v éře jedenáctého Doktora, tak jsem si k ní nebyla schopná utvořit žádný vztah. Prostě....tam byla. Celou její zápletku aka "the impossible girl" jsem neměla ráda, což se odrazilo v tom, proč jsem postupně přestala mít ráda i ji. Na začátku osmé série jsem ji stejně jako madame Vastra docela odsoudila za její reakci na Doktorovu regeneraci. Chápu, že člověka šokuje, když se jejímu nejlepšímu kamarádovi kompletně změní tvář, nicméně právě ona, naše "nemožná dívka", která samu sebe vrhla do Doktorovy časové linie a tudíž tak viděla každou jednu jeho regeneraci, by tohle nemělo zase tak zaskočit, eh?

Nu což, v průběhu osmé série se stalo nečekané a já si ji po krůčcích oblíbila, což dokazuje i tento článek, kde o ní píšu jen hezky. Stále na ní zůstavaly aspekty, co jsem neměla ráda, ale to bylo vlastně dobře, protože to činilo její charakter uvěřitelnější - kterého člověka máte bezvýhradně a stoprocentně rádi, že ano?

Jenže teď jsem se dopracovala ke stádiu, kdy už ji prostě nemůžu ani vidět, omlouvám se, ale je to tak, a doufám tedy, že vánoční speciál mi pomůže se přes tohle zase dostat protože jestli mě něco opravdu mrzí, tak je to pocit, že nemám ráda Doktorovu společnici.

Clara si prošla peklem - přišla o Dannyho právě ve chvíli, kdy se mu rozhodla vyznat ze svých citů, upřímně a velmi silnými slovy. Na stranu druhou se mu vyznávala po telefonu a ještě u toho opakovala, že mu to nechce říct do očí, protože takhle je to lepší. Odkdy je vyznání lásky lepší po telefonu? Odkdy svému milovanému člověkovi řekneme "zmlkni" asi desetkrát v jedné minutě?

Clara po Dannyho smrti vypne, šok je větší než zármutek a její mysl přehodí na autopilota, aby se z toho nezbláznila. Ale ani to nevysvětluje její chladnokrevný plán, když zkontaktuje Doktora, v nestřežené chvíli mu sebere všech sedm klíčků od TARDIS a následně mu vyhrožuje, že je všechny zničí, jestli okamžitě nepřivede Dannyho zpět. Doktor odmítne a Clara skutečně odhodí všechny klíče do lávy. Clara trpí a tak přece musí trpět i Doktor. A nejen Doktor, ale celý svět a galaxie, které tím pádem už nemůže pomoci. Královna tvorstva Clara je nešťastná, ať jde tedy vesmír k čertu! Brilantní, vskutku! A co na to Clara řekne? "Řekla bych, že mě to mrzí, ale udělala bych to znova. Udělala bych to znova!"

Takže ji to nemrzí ani za mák. A tím se znovu dostávám k názvu mé první poznámky: WTF, CLARA?!

Abych vyrovnala rozlícený úvod, přesunu se k úžasnému Chrisovi Addisonovi tedy Sebovi, kterému prostě musím věnovat odstaveček. Je ďábelský, ale zároveň ďábelsky úžasný. Perfektně zahraný charakter. Věřím tomu, že od jakéhokoliv jiného herce bych Seba nesnášela, ale v Chrisově podání ho nelze než nemilovat, vskutku. :D Hrozně mě mrzelo, když se ve výsledku ukázalo, že není společník Missy, natož že ani není skutečný.

Epizoda pak dospěla do bodu, kdy se od diváků asi očekávalo, že budou plakat pro Danyho, když se dozvídá všechny ty hrozné věci o posmrtném životě, ke kterému se ještě dostanu, plus setkání s dítětem, které jako voják omylem zabil. Ale ono nic. Víc fanoušků podotýkalo, že Danny je tak plochý charakter, že jeho smrt ani následné utrpení s lidmi zkrátka nic nedělá. On je tak neuvěřitelný, že nejde s ním soucítit. Bohužel, ale je to tak. Alespoň v mém úhlu pohledu.

Nu a jesliže jsem vychvalovala Seba, pak samozřejmě musím básnit i o Michelle Gomez, aka Missy aka the Master. Já rozhodně žádný problém s tím, že Master je teď žena neměla, naopak - byla jsem neskutečně ráda. Nehledě na to, že některé rádoby argumenty, proč by Master neměla být žena shledávám za nesmyslné a tím pádem sexistické. Ostatně, věřím, že jednou přijde den, kdy i Doktor bude žena.

Pak tu byl legendární polibek Missy a Doktora. Dumala jsem, proč to tam přidali - z nějaké povinnosti, že každý Doktor z nové éry musí mít alespoň jeden polibek? No, ale Peter Capaldi to zahrál prostě galakticky. Poté, co ho Missy pustila vypadal nelíčeně zděšeně a div se z toho zážitku neskácel.

Zápletka tohohle finále mi přišla zapeklitě komplikovaná, jak už je tak trochu zvykem Stevena Moffata. Abych byla zcela upřímná - stoprocentně jsem ji pochopila až když jsem si finále pustila s českými titulky. Ale vysvětlení názvu první části finále - "Dark Water" - se mi líbilo a pobavila mě ta nechápavost Doktora, proč by ta voda neměla přijít do koupališť. Ach, dvanáctý Doktor je zkrátka tak garnierózně...mimozemský! :D

S čím jsem měla už od první epizody osmé série problém je ta prazvláštní změna chování Clary vůči Doktorovi. Neustále ho komanduje, okřikuje, když mu v epizodě "Into the Dalek" dokonce vrazila facku z naprosto nesmyslného důvodu, tak jsem vyskakovala až do stropu. Pak jsou tu ty pitomé hlášky ve stylu "Vrazím ti takovou facku, až z toho zregeneruješ," nebo "Ještě jednou za mě budeš mluvit a něco ti odříznu," a třešnička na dortu je určitě způsob, jakým s ním mluvila, když mu vyhrožovala, že mu hodí klíče TARDIS do lávy "Zachraň Dannyho, nebo už nikdy nevkročíš do své TARDIS," ono už zmiňované "Řekla bych, že mě to mrzí, ale udělala bych to znovu," - ach Bože, co to sakra...? Ani nevíte, jakou alergii mám na "Do as you're told" - což tedy na obranu Clary říkává hojně i Doktor jí. Jestli ta věta ještě někdy zazní v deváté sérii, tak budu muset bojovat s nutkáním vyhodit počítač z okna.

Ale nejhorší na tom je, že Doktor sám tohle vyrovnává svým chováním ke Claře a neustálými sexistickými narážkami na její zevnějšek, její postavu, její oblečení, její oči, její líčení, její styl oblékání, její výšku....všechno. Ugh. Ne. Prostě ne. Nemám k tomu co víc říct. Tyhle zrůdnosti slyšet z úst takového gentlemana jakým se Peter Capaldi jeví, je naprostá bolest.

Když se posunu dál, celý nápad ohledně posmrtného života je asi to nejděsivější co jsem zatím v Doktorovi Who, který je mimochodem tvůrci označován jako seriál vhodný i pro děti, kdy viděla. Jsem si stoprocentně jistá, že já bych jako malá z něčeho takového trpěla nočními můrami. A že vím o čem mluvím.

Ale tady nejde jen o dětská traumata - nápad, že mrtví stále cítí všechno, co se s nimi děje, cítí bolest, když je pitvají, nebo hůř spalují....ano, originální, s tím ještě nikdo nepřišel, ale....proč? Proč by s něčím tak hrozným vůbec kdo přicházel? Já vím, že je to jen fikce, vymyšlený svět, ale stejně. Každý, kdo přišel o milovaného člověka se musel cítit tak špatně, mě nevyjímaje. Ale aspoň mohu potvrdit slova z traileru na tuto epizodu - tahle epizoda je bez jakéhokoliv přehánění ta nejtemnější.

Docela oceňuju to pokroucené propojení Missy a Mary Poppins. Je skutečně šíleně zvrácené, že se Missy rozhodla stylizovat právě do této postavy. Mám pocit, že Michelle tomuto faktu trochu uzpůsobila i způsob pojetí role Missy.

První část finále končí odhalením, že Missy je ve skutečnosti Master a musím říci, že Peterovo herectví v téhle scéně je absolutní top, 10/10 hvězdiček. Šok, neschopnost tomu uvěřit, bolest, strach a ještě mnohem víc emocí, které zachytil jen ve svém obličeji a očích - neuvěřitelné. Tleskám, pane Capaldi.

Začátek druhé části finále začíná změněným intrem, kdy je jméno Jenny Coleman jako první, následně je tam obrázek jejích očí a ne Peterových. Fandom se tím rozdělil na tábory těch, co to milují a berou jako skvělý malý vtip, a tábor druhý, který to vůbec neoceňuje, nesnáší. Pro ty fanoušky, tedy i mě, kteří měli občas nepěkný pocit, že osmá série se jako hlavní postavou zaobírá Clarou a nikoliv Doktorem to byl asi takový pocit, jako by nám tvůrci uštědřili políček. Hloupé, zbytečné, rovnou tu show pojmenujte Clara Who.

Chápu, že můžete nesouhlasit a klidně se ozvěte. :)

Když se dostanu k hlavní zápletce děje - mrtví přečíslí živí, čím více budou Kyberlidé zabíjet, tím více lidí naverbují - no, asi se budu opakovat: originální nápad, ovšem poněkud necitlivý.

Ani nevíte, jak jsem byla ráda, když se do děje zase jednou vrátila Osgood, znovu ve stylu Doktora - tentokrát jedenáctého s motýlkem. Bow ties are cool. Introvertní, totální fangirl - ani nevíte, jak se s ní můžu ztotožnit, především když jí Missy řekla ono "Měla by sis víc věřit," na což se Osgood jen ušklíbla. Proč? Protože tuhle větu už nejspíš slyšela stokrát předtím, stejně jako já. A určitě tu větu taky tak nenávidí. Ať už může být sebevíc dobře míněná, nic nepomůže. Získá člověk víc seběvědomí tím, že je upozorněn na jeho nedostatek? Ne, spíš naopak. K čertu s tou větou. A pak - když jsem její charakter docenila jako nikdy - tak ji samozřejmě Missy zabila. Snad z nějaké žárlivosti, protože Doktor naznačil, že by ji někdy mohl vzít sebou na výlet napříč celým časoprostorem i vesmírem. Nemohla jsem ani uvěřit, že ji zabili. Pořád jsem doufala, že se na konci nějakým způsobem vrátí. DW mi zase jednou zlomilo srdce, ale to je něco, s čím se fanoušek asi jakéhokoliv seriálu musí naučit vyrovnat. :D

Dále jsem si do svého notýsku vypíchla Clařinu "velkou řeč" Cyber Dannymu o tom, jak je Doktorova nejlepší kamarádka, jak by ho nikdy nezradila, jak je to jediné co má....pardon, ale jediné, co jsem v tu chvíli měla v mysli bylo tohle:

Myslím, že záměr tvůrců byl, abychom v téhle chvíli Claře zapomněli velkou úvodní zradu. No, tak se omlouvám, ale já tak krátkou pamětí ještě netrpím.

Na hřbitov za Dannym a Clarou dorazil i Doktor. Když se na něj podíváte, skutečně vidíte, že ho mrzí, co se s Dannym stalo, nelze pochybovat, že je mu to líto. Snaží se Dannymu pomoci bez toho, aby musel vypnout jeho emoce, ale z Dannyho strany se dočká jen výsměchu a tendence poštvat Claru proti Doktorovi. Neříkám, že bych nechápala proč to dělá - Doktor se k němu celou sérii choval zkrátka hrozně, nespravedlivě, nezdvořile - a to všechno bez nejmenšího důvodu. Dvanáctý Doktor trpí extrémní zaujatostí proti všem vojákům, což je něco, co na něm nemám ráda. Hází to do koše předchozí série a především dějovou linku jedenáctého Doktora.

Danny situaci tak vyhrotí, že jsem u téhle scény plakala - ale ne kvůli Dannymu, nýbrž kvůli Doktorovi a nechtěné role generála, do kterého ho Danny dosadil, aniž by se Doktor mohl bránit. Myslím, že dvanáctý Doktor je z moderní éry seriálu ten, ke kterému se lidé chovají asi nejhůř. Mohli jsme to vidět především v epizodě Flatline. A ano, uznávám, že si za to z velké části může i on sám.

Navíc celá zápletka, proč se nakonec Doktor rozhodl souhlasit s Dannyho vypnutím emocí - nerealistická. Ty informace, které za to výměnou poskytl byly prostě a jednoduše k ničemu. Tohle si každý divák odvodil sám během sledování a jestliže si to dokáže odvodit divák, pak i geniální Doktor, že. Já v téhle hřbitovní scéně vidím dějovou díru, nezlobte se na mě.

Co mi na druhou stranu přišlo geniální, bylo když Missy Doktorovi darovala armádu Kyberlidí na povel. Doktor očekával, že s ní bude muset svést boj, aby zachránil planetu, rozhodně ale nepočítal s tím, že mu jako narozeninový dárek věnuje armádu, kterou bude muset použít, jestli chce zachránit svět. Jenže pokud tak udělá, zároveň dokáže, že Missy měla pravdu a že ti dva se od sebe zase tolik neliší. A tím vrcholí Doktorovo dilema napříč celou sérií - děsivá otázka, jestli je dobrý člověk. Doktor je z moci, kterou mu Missy svěřila vyděšený a trpí. "Proč jsi mi to udělala?"

Ani nevíte, jak jsem za něj byla šťastná, když dospěl k tomu zjištění, že není ani dobrý, ani špatný. Je to zkrátka idiot s modrou budkou, co létá sem a tam a nikdy se nepřestane od lidí učit. A s tím náramek, kterým se ovládají Kyberlidé, hodí Dannymu, který následně zachrání den. Ráda o téhle scéně uvažuji jako o tichém smíření mezi těmi dvěma.

Pak přichází chvíle, kdy chce Clara zabít Missy, ale Doktor jí v tom zabrání. Ne proto, aby Missy chránil, ale aby chránil Claru od něčeho takového jako je vražda. A Clara mu řekne, že jestli ji nechá žít, všechno co provedla bude jeho chyba, jeho vina. To je tak zatraceně kruté! Doktor se snaží chránit Clařinu duši, ale jak správně podotkne Missy - kdo zachrání Doktorovu duši? No, můžeme si být jistí, že Clara jistě ne.

Missy nakonec nezemře rukou ani Doktora ani Clary, ale je otázkou, jestli vůbec zemřela. Já osobně tomu nevěřím. Master/Missy je zkrátka nesmrtelná postava, jak už nás historie DW mnohokrát poučila.

O několik týdnů později vidíme, jak se Danny rozhodl zachránit pomocí zmiňovaného náramku namísto sebe dítě, které zabil. Je to od něj veliké gesto, ale jsem ráda, že na rozloučenou s jeho charakterem je tu konečně něco, za co ho můžu mít ráda.

Závěr finále je rozhovor Doktora a Clary, kdy Doktor zabedněně neposlouchá, co se mu Clara snaží říct, což následně vede k tomu, že si navzájem začnou lhát. Vygraduje to až k rozdělení jejich společných cest a k slzám skrývaným v objetí. A tak se konečně dozvídáme co stojí za Doktorovou nechutí k objetím - "Objetí je jen způsob, jak schovat svoji tvář," pravil Doktor se zarudlýma očima. Clara s očima plnýma slz v tuto chvíli moudro zjištěné bolestnými zkušenosti 2000 let starého Pána času chápe tak, jako by toho nikdy předtím nebyla schopná.

A pak už přichází překvapivý příchod Santy, jakožto teaser na vánoční speciál. Nu, na to není co říci, nezbývá než si počkat.