Remember, love never dies! 14. část

Horečka Meg v noci nabrala na intenzitě. Madame Giry od ní neodešla ani na krok a s očima zalévajícíma se slzami přikládala na dceřino rozpálené čelo obklady. Meg v prstech drtila přikrývku a nad ránem začala blouznit. Nejdříve promlouvala se svojí matkou, pak s Christine a nakonec i s Erikem. Nejdříve prosila a posléze začala křičet, čímž vzbudila Raoula i Christine. Gustave po dlouhé době upadl do hlubokého spánku a nářky Meg neslyšel.

Odpoledne si Raoul sbalil své věci a za roztěkaného pohledu Christine se odstěhoval do jiného pokoje v hotelu. Gustave proti tomuto rozhodnutí neprotestoval a vlastně se nijak nevyptával. Bylo mu jasné, že po událostech na mole to mezi jeho rodiči už nebylo v pořádku a i když plně nechápal proč, rozhodnul se o věci mlčet. Svým způsobem ulehčenou náladu mezi Raoulem a Christine, teď když spolu nebyli nuceni sdílet jeden prostor uvítal.

---

Raoul se ve svém novém pokoji nezdržel dlouho. Neměl tam stání a po vybalení nejnutnějších věcí vyrazil ven. Bezcílně bloumal uličkami a potkloukal se po Phantasmě. Už ani venku však nenašel klidu. Tohle místo ho dusilo, pomalu tu umíral a co víc, nesměl odjet. S těžkým povzdechem se opřel o zábradlí u moře a zahleděl se na jeho blýskající se hladinu.

"Zdravím, monsieur de Chagny." ozvalo se vedle něj.

Raoul pohlédnul na Ledouxe a sjel ho přezíravým pohledem. "I já vás, monsieur Ledoux. " odtušil vzápětí. Podle nechtěně vyslechnutého rozhovoru Christine s madame Giry usoudil, že ví, kdo před ním stojí. "Jak jste mě tu našel?"

Ledoux povytáhnul obočí a na malý okamžik se zatvářil překvapeně. Pak se uchechtnul a vytasil zápisník. "Jste dobře informován, monsieur. To šetří čas!" a lehce zachmuřeněji dodal. "A toho já nazbyt vskutku nemám." S lehkým úšklebkem na vikomta pohlédl. "Nevyhledal jsem vás záměrně, mám rád vyhlídku na moře. Voda mě vždy fascinovala." dodal rozšafně a nalistoval si prázdný list v zápisníku. "Nuže, spojme příjemné s užitečným! Vaše choť mi včera vypověděla, že byla spolu s vámi v čas smrti pana Y v její šatně. Můžete to potvrdit?"

Raoul zaťal ruce v pěst, ale v obličeji se mu nepohnul jediný sval. "Byli jsme tam nejen my dva." začal s připravenou historkou, kterou si nad ránem, kdy nikdo nemohl kvůli Meg spát, domluvili. "Byl tam také náš syn - pochopitelně - a madame Giryová s dcerou."

"Ale, vskutku? To je novinka." podivil se Ledoux a jeho úšklebek naznačoval, že mu nevěří jediné slovo.

"Pravděpodobně jste se na to mé ženy neptal." ucedil chladně Raoul.

Ledoux si neodpustil smích. "To ne, očekával bych, že mi to poví sama. Do tajů čtení lidských myšlenek jsem zatím neproniknul."

"Byla rozrušená!"

"Z čeho? Oba jste údajně pana Y neznali, tudíž vás jeho smrt nemohla výrazněji zasáhnout, není-liž pravda?"

"Protože....protože jsme se pohádali!" Raoul horečnatě přemýšlel a roztřesené ruce skryl za zády.

"Ach, manželské rozpory." protočil Ledoux nenápadně oči a zapsal si do zápisníku další poznámku. "Tedy i vy jste pana Y nikdy osobně nepotkal?"

Raoul se znovu zahleděl na mořské vlny. Hlavou mu bleskaly útržky vzpomínek. Jeho nelidská tvář, když mu Christine během představení strhla masku. Pandžábské laso, které si vyhledalo jeho hrdlo tak rychle, že to ani nebyl schopen zaznamenat. Jeho mrtvé tělo v náručí Christine....

"Ne."

Ledoux si frustrovaně povzdechnul "Je na tomhle místě vůbec někdo, kdo ho kdy viděl?" rychlým přetáčením stránek si nalistoval naškrábané informace na předních stránkách. "Ano, ano Giryové. Pracovaly pro něj deset let, ty jej musely osobně znát! A vy jste staří přátelé, že? Jak je ten svět jen malý! Určitě vám on něm vyprávěly." tázavě na Raoula pohlédnul.

"Podivín, věčně se zamykající ve svém domě a poněkud netečný k chodu parku." pokrčil Raoul rameny.

"A co takhle maska? Mluvily někdy o tom, že mluvil masku?" vyzvídal Ledoux s těžko potlačovanou netrpělivostí v hlase.

"Opravdu těm historkám věříte? Nenosil žádnou masku." zavrčel.

"Jste očividně velmi rozčilený, kdykoliv o panu Y musíte mluvit." zkonstatoval velice trefně Ledoux a zkoumal Raoula nepříjemným pohledem.

Raoul se cítil jako pozorovaný objekt pod mikroskopem a takové chování si ani v nejmenším nehodlal nechat líbit. "Jsem rozčilený, protože mě vyslýcháte z vraždy cizího muže. Proč to všechno, inspektore?"

Ledoux se krátce zasmál a naklonil hlavu na stranu. "Ani o tomhle vám žena neřekla? Franouzská policie celou záležitost vyšetřuje z toho důvodu, že se domníváme, že pan Y je vám velmi dobře známý 'Fantom Opery'."

"Nebuďte směšný! Myslíte, že bychom dobrovolně přicestovali až z Francie na návštěvu za Fantomem? Málem nás oba zabil!" prsknul podrážděně Raoul.

Ledoux začal zuřivě škrábat další poznámku. "Ovšem je tu až příliš shodných prvků a..."

"Promiňte, ale co přesně považujete za shodné prvky? Báchorky návštěvníků? Osobně si myslím, že ten pan Y se ani těm povídačkám dvakrát nebránil. Jistě mu to náramně zvedalo tržby. Zábavní park vlastněný Fantomem! Nejlepší reklama, není-liž pravda?" odváděl Raoul obratně řeč jinam a pohlédl na hodinky. "Stmívá se. Myslím, že je nejvyšší čas vrátit se do hotelu. Je to vše, co jste měl na srdci, monsieur?" Raoul na něj úkosem vrhl pohled naznačující, že na další otázky stejně už není ochoten odpovídat.

"Ano...prozatím." řekl Ledoux a lenivě zápisník zaklapl. "Nevíte, kde bych našel...ehm..." znovu deník otevřel "Giryovou Megan?"

"Momentálně je v našem pokoji v hotelu. Onemocněla a její stav zatím rozhodně nedovoluje váš výslech." odvětil suše Raoul.

"Vážně? Mrzuté. Tak tedy přeji příjemný zbytek večera. A děkuji za...zajímavou konverzaci." odtušil s cukajícími koutky. S tím se odporoučel a zamířil někam do středu Phantasmy.