Remember, love never dies! 13. část

// Poněkud deeeelší kapitola, než je zvykem. Ehm...tento týden jsme měli hoooodně suplů a pořád nás berou na počítače. Už chápete, že? :D//

"Tak pojďte." zamumlal si spíše pro sebe Raoul když zvedal bezvládnou Meg z lavičky. Nápadně svojí zničeností připomínala Christine a byla až neskutečně lehká. Fantom dokázal zničit životy hned dvěma ženám a ani jeho smrt na tom nic neměnila. Tak proč ho tak milovaly?

---

Za chůze přemýšlel, kudy se dostat k zadnímu vchodu hotelu a proklouznout pokud možno nepozorován dovnitř. On jako manžel té Christine Daaé dokázal projít davem jen s pár zvědavými pohledy či neslušnými výkřiky, ale kdyby se vrátil s "Ooh La La Girl" v náručí, takové štěstí by již zdaleka neměl.

"Dobrý Bože! Slečno Giryová?" zaslechnul výkřik. Povzdechnul si a očekávaje nejhorší se obrátil. Za jeho zády stál jeden z těch tří šílenců, jehož jméno si nemohl vybavit.

"Našel jsem ji v bezvědomí na lavičce kousek odsud." odkašlal si.

"Jak jsme mohli zapomenout! No jistě! Pánovo oblíbené místo!" zadeklamovala ta groteskní postavička.

Raoul si odfrknul. "Navrhuji ji dopravit do hotelu. Christine se jistě uleví, když ji uvidí." letmo na ni pohlédnul. "Ovšem takto..." znovu se na něj podíval. "Je nutné se tam dostat nějak nenápadně, jistě chápete..." nechal větu nedokončenou.

Squelch přikývnul. "Samozřejmě, vikomte. Znám bezvadnou cestu, jak se tam tajně dostat. Povím vám, máte štěstí, že jste na mě narazil..." rozpovídal se a Raoul, který přestal vnímat už po prvních pár slovech ho jen bezmyšlenkovitě následoval.

Uložil Meg do pokoje pro hosty a pochmurně si uvědomil, že odteď bude nucen opět spát v křesle u krbu.

S těžkým povzdechem opět začal přecházet sem a tam po přijímacím pokoji, a připadalo mu, že už zná každičký detail této prokleté místnosti.

***

Ledoux si povytáhnul sako a kráčel po Christinině boku. "Tedy, madame. Mohu se zeptat, kde jste právě byla?"

"Obávám se, že do toho vám nic není." namítla třaslavým hlasem Christine.

"Vskutku?" uchechtnul se škodolibě Ledoux. "Americká policie na naše dlouhodobé naléhání povolila, abychom mohli prošetřit smrt pana...." na okamžik se odmlčel, protože mu Erikovo jméno zjevně nešlo přes pusu. "...Y. Domníváme se, že on a zločinec řádící v Opeře Garnier vydávající se za 'Fantoma' jsou jedna a tatáž osoba." pokračoval a lehce pobaveně sledoval, jak Christine zezelenala.

"To je nesmysl." hlesla.

"Myslím, madame, že ne. Řekněte, kolik geniálně hudebně nadaných osob nosících masku se narodí ve stejný čas?"

Christine věděla, že se musí vzchopit. Musí sehrát svoji roli v této ubohé frašce.

"A odkud víte, že pan Y komponoval, či snad nosil masku?" hraně zvědavě na něj pohlédla. "Vím, že to byl byzmysmen a řídil chod tohoto parku jen po ekonomické stránce. Ani nevěděl, jak zpívám, když mě sem zval. Jen ho lákal ten rozruch okolo mého jména."

Ledoux se zamračil. "A ty fámy, že nosí masku?"

"Nevím, jak vypadal, nikdy jsem se s ním nesetkala. Byl to podivín, nerad mluvil s lidmi, ale cožpak to hned znamená, že to byl Fantom? Vskutku pařížská policie zakládá svá vyšetřování na povídačkách? Ujištuji vás, že pokud by to zde řídil Fantom, nikdy bych sem ani nevkročila. Jistě si pamatujete, na to aféru před deseti lety, kdy mě unesl...." nadhodila a s pocitem zadostiučení sledovala jak Ledouxovi zklamáním poklesla ramena a i ty jeho lokny jako mu splihnuly.

"Přesto mám jako vyšetřující policista vraždy pana Y právo vědět...." zamračil se a větu nedokončil. "Jan on se vlastně jmenoval? Pan Y! To je přece směšné!" zabrblal.

"Nemám ponětí, jaké je jeho skutečné jméno, jak jsem říkala, ani jsem jej nikdy neviděla." zopakovala Christine.

"Zajímavé. Takže zaplatil nehoráznou sumu za osobu, se kterou ani neměl zájem se setkat?" uchechtnul se Ledoux.

"Věděl, že je má rodina ve špatném finančním stavu. Je to takové veřejné tajemství." Christine se smutně pousmála. "Takže mu došlo, že aby mě sem dostal, bude si muset připlatit. A asi mu to stálo za to, halu jsem vyprodala." dodala.

"Mám výpovědi několika svědků, jenž tvrdí, že vás spolu s mužem v masce a madame Giry viděli běžet přes náměstí k molu v osudový den jeho úmrtí. A jak víme, pan Y byl zabit na mole." ušlíbnul se.

Christine se otřásla. "To není možné. V době jeho vraždy jsem měla těsně po vystoupení a byla jsem unavená. Proč bych někam utíkala? V Phantasmě tou dobou bylo velmi rušno, mnohem více než teď po sezoně...vypověděl někdo zcela najisto, že viděl opravdu mě?"

Ledoux k její úlevě zavrtěl neochotně hlavou. "To ne..."

"Pak se obávám, že všechny důkazy, které tu proti mé osobě vytahujete jsou dosti chabé." přerušila ho.

Ledoux svraštil obočí. "Uvědomujete si, že za křivou výpověď bych vás mohl zatknout, madame?"

"Naprosto. Je to vše, monsieur?" podívala se na něj Christine s křečovitým úsměvem.

"Ano. Ale jen prozatím. Dokud nebude případ uzavřen, samozřejmě vy ani vaše rodina neodjíždějte z Coney." ucedil a s lehkým pokývnutím hlavy zabočil do uličky, která se jen hemžila lacinými bary. Úctyhodný policista, jen co je pravda!

Christine pokleslo srdce. Věděla, že taková zpráva se Raoulovi nebude líbit. Toužil po tom, opustit Ameriku co nejdříve.

***

Byla půlnoc a Paříž si žila svým nočním životem. Jen policejní budova zela prázdnotou a utichla. Až na pracovnu pana Moreaua, přímého nadřízeného Ledouxe a nejváženějšího policisty v Paříži.

Toho večera již asi posté před sebe na svůj pracovní stůl vyskládával ze složky "Kauza Opery Garnier" novinové výstřižky, výpovědi očitých svědků a personálu Opery. Všechny ty zápisy měly společného jmenovatele - Fantoma opery.

Na samý konec si nechal nejohmatanější novinový výstřižek informující o Fantomově záhadném a neobjasněném úmrtí.

"Ne, můj příteli. Ty jsi živý. A jen tak mi neuknikneš." S tím otevřel druhou složku a upustil na stůl článek amerického deníku o úspěších impresária pana Y a další o jeho smrti.

"Fantom. Phantasma. Pan Y." opakoval si nahlas. "Nezemřel jsi tehdy, nezemřel jsi dnes." opakoval zatvrzele a v očích mu svital fanatický lesk.

Byl ovšem Ledoux pravá volba? V podstatě se dá říci, že se ho jen snažil zbavit a poslat ho do Ameriky byla ta nejsnažší volba. Ty jeho věčné aférky a skandály! Je policii jen pro ostudu! Kvůli jeho původu ovšem není tak snadné dát mu výpověď. Přesto dostal nůž na krk. Pokud se mu nepodaří usvědčit vraha "pana Y", bude propuštěn. Po poslední, obvzláště pobuřující aférce s manželkou vlivného politika se za něj jeho rodina už ani nenamáhala orodovat, či hrozit. Ledoux je tedy prozatím odklizen.

A on sám se bude moci poklidně vrátit ke stopování Fantoma. Americká policie už mu bránit nebude, když toho mizeru pokládají za mrtvého.

"Já zjistím, kde je pravda. A už jsem čekal až příliš dlouho!" rozkřiknul se náhle na dopis, který po celou dobu svíral v levé ruce.

"Proč bych měl být trochu citlivější a ohleduplnější? Na co mám pořád čekat?" začal přecházet sem a tam a mračil se na dopis podepsaný slečnou Dubois.

Zítra si ji bude muset prověřit. Začíná mu být podezřelá.

***

"Bude v pořádku. Jen prochladla." oznamoval právě místní lékař. "Dostala ale silnou horečku. Je nezbytné, aby u ní někdo přes noc zůstal a měnil jí obklady. Jestli chcete, mohu sem zavolat některou sestru." nabídnul se.

"To není nutné, děkuji." zavrtěla hlavou madame Giry, pro kterou nechala zavolat Christine.

"Dobrá. Přijdu zase ráno. Pokud by v noci nastaly nějaké komplikace, neváhejte mě zavolat. Dobrou noc." kývnul hlavou na rozloučení a opustil místnost.

Madame Giry si nenápadně utřela oči a zavřela se do pokoje pro hosty.

Christine si povzdechla a zamířila do své ložnice, ale Raoul ji chytil za zápěstí. "Já...potřebuji si s tebou promluvit, Christine." zněl tak naléhavě, že Christine ani nenapadlo něco namítat.

Posadili se naproti sobě a Raoul se usadil tak, že Christine z jeho tváře viděla jen stín.

"Už takhle dál nemohu. Připadám si tu tak zbytečný. Vybrala sis někoho jiného a já při vší úctě..." trochu se zavrtěl "...chci opustit tohle prokleté místo, tebe..." zvrátil hlavu a Christine z jeho obličeje už neviděla nic. "I když si sebevíc přeji opak, mezi námi už je definitivní konec, Christine."

Christine sklopila pohled na ruce složené v klíně. "Chápu tě a rozhodně ti nemohu bránit. Ale...dokud se neuzavře případ jeho smrti nikdo z nás nesmí Ameriku opustit. Odhaduji, že v nejbližších dnech tě vyhledá inspektor Ledoux." hlesla.