Remember, love never dies! 12. část

Naposledy vtiskla studenému kovu polibek a spolu s rudou růží náhrdelník položila na víko rakve, těsně před jejím spuštěním do země. Christine sjížděla po tváři jedna slza střídaná druhou a sotva se držela na nohou.

Slečna Fleck ji pozorovala s jistou lítostí, kterou si jen nerada připouštěla. Náhle vskutku litovala, jak se k ní chovala, protože až nyní uvěřila, že Christine mistra opravdu milovala. Ačkoliv nemohla pochopit unikátnost vztahu, který spolu měli, nyní pocítila sílu její bolesti.

---

Gustave maminku po celou dobu pevně držel za ruku a pohledu na rakev se vyhýbal, protože ho děsila. Cítil nestabilitu Christine a snažil se jí pomoci, jak jen to šlo a podivoval se, proč tu není papá. Unikající souvislosti příběhu ho jen mátly.

Od chvíle, kdy Christine spatřila rakev, kde spočívalo Erikovo tělo, nebylo úniku, už si opravdu musela připustit jeho smrt. Tíživě na ni dopadla ta krutá realita, které stále nemohla uvěřit. 'Vrať se mi můj Anděli, neopuštěj mě!' žadonila v duchu snažně, ale rakev před jejíma očima ji utvrzovala v tom, že veškeré její naděje jsou definitivně mrtvé.

Zapomněla dokonce i na Meg, kterou opět nechala hledat triem, ale od toho dopoledne, kdy se s ní setkala na mole se nedala nalézt. Přítomnost madame Giryové na pohřbu prázdné místo, kde by Meg měla stát jen zdůrazňovala. Ty dvě byly všude spolu...

Madame Giryová upírala pohled do země a i její oči se zalévaly slzami. Dělalo jí starosti, že Meg není k nalezení a trápila se i pro Erika. Jak zbytečná smrt z rukou jejího vlastního dítěte! Neměla na něj tolik naléhat a přesvědčovat ho, že o něj Christine nestojí. Vždyť byla jeho jedinou spřízněnou duší a teď je to ona, kdo pro něj nejvíce a upřímně truchlí. Mohly se s Meg snažit sebevíc, ale nikdy pro něj neznamenaly ani zlomek z toho, co cítil k ní. Už ale necítila zahořklost, jen stud. Přála by si kleknout na kolena a doprošovat se o odpuštění, ale už nebylo komu.

Po skončení obřadu zůstala Christine ještě dlouze po odchodu všech stát na místě a upřeně sledovala náhrobek. Klesla na kolena a pohladila zem, pod kterou teď spočíval na věčné časy Erik. "Proč? Proč? Proč?" opakovala horečně a zvrátila hlavu. "Co mám teď jen dělat?"

Když scházela po cestičce zpět, směrem k hotelu povšimla si, jak se po straně ze stínu vyhoupla mužská postava a následovala ji. Po těle jí vyskočila husí kůže a zrychlila krok, ale muž ji hravě dohnal.

"Madame de Chagny?" otázal se muž se znatelným francouzským přízvukem.

Christine se na něj podívala a spatřila asi třicetiletého muže. Měl zvlněné kaštanové vlasy a chladné hnědé oči, které se na ni dívaly se značným odstupem. Byl oděn dle nejnovější pařížské módy a měl v sobě jakýsi chlapecký půvab, který jak bylo vidět, si pečlivě pěstoval.

Němě přikývla.

Muž se uklonil a zdvořile jí políbil hřbet ruky. "Policejní inspektor Henri Ledoux. Je mi ctí vás poznat, madame." pozdravil se úlisně.