Love Never Dies (London) Úvod a první jednání pod lupou

Tak, Lotte se konečně odhodlala pustit se po uzavření Fantoma pětadvacítky do dalšího rozvleklého tématu. A tím je muzikálové pokračování Fantoma Opery - Love Never Dies, přeložitelné jako Láska nikdy neumírá či už jsem někde četla, Láska nikdy nerezaví.

Muzikál měl premiéru v londýnském Adelphi Theatre 9. března 2010 a jeho produkce byla ukončena 27. srpna 2011.

Ačkoliv ještě nikdo ani netušil, jaký bude mít muzikál děj, či jaká bude hudba, ještě dlouho před otevíračkou se sepisovali petice proti pokračování Fantoma. Ačkoliv je konec Fantoma Opery nepopiratelně dosti otevřený, zarytí phans tvrdili, že Fantom rozhodně žádné pokračování mít nemůže.

Na povrch zemský unikali pozoruhodné fámy o ději muzikálu, až se z toho jednomu ježili vlasy. K Erikovi tam znetvořovali i Christine, Erika tam...(ani si neumíte představit rozpaky a znechucení s jakým tohle napíšu) nechávali užívat si s Christininou figurínou a tak dále...

Hudba je přirozeně dílo A. L. Webbera, některé písně jsou vypůjčené melodie z méně úspěšných muzikálů, ale většina písní je napsána přímo pro představitele rolí. V roli Erika vystoupil Ramin Karimloo, který si už předtím Fantoma zahrál v POTO a co víc, dokonce byl nejmladším West Endským představitelem muže v masce.

Jako Christine nikoliv už Daaé ale de Chagny se představila Sierra Boggess, která předtím ztvárnila originální Christine v upravené vegaské produkci. Jako její manžel Raoul se představil Joseph Millson.

V LND získaly poměrně větší prostor obě Giryové, v roli Meg Summer Strallen a jako její matka Liz Robertson.

Texty napsal Glenn Slatter a režisérem show byl Jack O'Brien. Děj příběhu je inspirován knihou Fantom Manhattanu od Fredericka Forsytha.

Teď už se vrhněme do původního děje muzikálu.

---

Od tajemného útěku Fantoma z katakomb Opery Garnier uplynulo už deset let. Christine je vážená sopranistka, provdaná za Raoula. Mají spolu synka, desetiletého Gustava.

Erikovi nezbývalo než před krvelačným davem uprchnout do Ameriky, na místo, kde všelijaká podivná stvoření prostě zmizí v davu. Na Coney Island. Ideálnější místo si ani nemohl přát.

Svůj umělecký talent nenechá zahálet a vytvoří Phantasmu, zábavný park se vším, co si zvědavý návštěvník může jen přát. Koncertní haly, kasína, atrakce...

Najde si pomocníky, věrné a roztodivné 'Trio' složené ze slečny Fleck, pana Squelche a Gangleho.

Činí co doba žádá a tak od psaní operních libret přejde k lehce dvojsmyslným kabaretním písním pro svoji hlavní hvězdu 'Ooh La La Girl' kterou není nikdo jiný než Meg. Tolik k uvedení do děje.

1. jednání

Muzikál začíná blouděním paní Giryové po velmi zanedbaném a ponurém místě. Kdysi tu snad mohlo stát něco velkolepého, ale co nespolykaly plameny ohně, to zůstalo pod hlubokou vrstvou prachu.

Madame Giryová se neubrání vzpomínkám, vybavuje si soprán století - Christine a pět show denně její dcery Meg právě v těchto místech. Její rozjímaní naruší slečna Fleck, nepříliš nadšená, že jí tu vidí. To Giryová to tu přece zničila, to ona kvůli svojí chamtivosti zodpovídá za ten neveselý konec tohoto místa.

Giryová se ostře brání, tak komu věřit? Nejlépe si o tom udělat obrázek sami...

Phantasma se začne pozvedat z popela a znovu se jí vrací její sláva a lesk. Vracíme se na místo činu v roce - jak oficiální web LND uvádí - 1907.

Blíží se otevření nového zábavního parku, Phantasmy, díla tajemného pana Y, o němž se proslýchá, že neustále nosí masku. Na uvítanou návštěvníkům bude zpívat Meg, jakožto hlavní hvězda, ale cítí se trochu nervózní z toho davu. Její 'show girls' ji utěšují a zahrnují komplimenty a jak se ukáže, nejvíce na Meg platí slova ve smyslu, "šéf bude ohromen, šéf se na tebe bude dívat..." Netají snad malá Meg něco?

Meg sklidí velké ovace (a nehleďme na to, jestli díky zpěvu, nebo odhalujícímu kostýmu) ale její přání o Erikově přítomnosti jsou liché.

Aby si vynahradil léta strávená hluboko pod zemí, Erik nyní sídlí ve věži, vysoko nad Phantasmou, stále se stranící lidí. Společnost mu i po těch letech stále dělá jen Christinina figurína, která ovšem z figuríny povýšila na robo-figurínu, takže tam za sebou nechává vlát jakýsi závoj, pochoduje po místnosti a podobně.

Erik svého Anděla stále nemůže dostat z hlavy, jediné nad čím dokáže přemýšlet, je Christine. Děj se co děj, ještě ji musí uslyšet zpívat! Znovu, pro něj....

Klid mu ovšem dopřán není. Vběhne za ním nadšená Meg. Mluví, moc mluví a těžko říct, jestli jí Erik vůbec poslouchá. S Meg je to ostatně jednoduché. Stačí jí všechno odsouhlasit, pochválit číslo které ani neviděl....

S madame Giryovou, která "přijde na návštěvu" později už to tak snadné není. Pořád žádá projevy díků, za pomoc s útěkem z Francie, její nároky jsou stále vyšší a jako zbraň na Erika používá vytahování staré minulosti a bolestných vzpomínek na Christine.

Proto také ani jedna z nich netuší, že tou dobou se už v Americe vylodila rodina de Chagny pozvaná na Coney Island jen kvůli jednomu jedinému vystoupení Christine za nehoráznou sumu. Protože díky Raoulovým gamblerským a alkoholickým sklonům rodina tře bídu s nouzí, pozvání samozřejmě přijímají.

Ačkoliv ze sebe Raoul stále snaží dělat váženého člověka, jeho chudoba už není žádným tajemstvím a od okounějících novinářů si vyslechne nejednu ostrou poznámku. Gustave se zdá být místem, kde se ocitnul nadšen.

Po ubytování se v hotelu Raoul vypění. Se sklenkou whiskey proklíná Ameriku a toho nezdvořáka - pana Y, co se jim postaral o takovéto uvítání. Párkrát se nepěkně oboří na Gustava a Christine se marně snaží svého manžela mírnit. Raoul odejde na "procházku" a Christine nezbývá, než utěšovat chlapce, přesvědčeného o tom, že jej tatínek nemá rád.

Gustave odchází spát a Christine v pokoji zůstává sama. Zděsí se, když se z hracího boxu, který Gustave dostal dárkem od pana Y, začne zničehonic linout jakási jiná melodie. Taková melodie, kterou může znát jen ona a ...Fantom.

Erik skutečně co nevidět rozrazí dveře místnosti a ubohý divák má co dělat, aby stíhal myšlenkovým pochodům Christine. Nejrpve ho obejme, následně mu vrazí facku, čímž ho rozčílí, takže se začnou honit okolo klavíru....

Erik sesbírá zbytky své trpělivosti a začne hovořit. O časech, kdy ho svět pokládal za mrtvého, o noci před její svatbou s Raoulem, kdy vyhledala jeho skrýš a přišla za ním. Ačkoliv se zpočátku brání přiznat si to, nakonec se spolu s ním ve vzpomínkách ztratí i Christine.

Najevo vychází poněkud zvláštní fakt, že Christine chtěla Erikovi odpřísahat lásku a zůstat s ním, ale než tomu tak stihla učinit, zahanbený Erik kvůli jeho minulosti uprchnul a Christine nezbývalo než se vrátit k Raoulovi.

Erik se snaží s Christine najít nějakou cestu, jak nakonec přece jen být spolu, ale Christine tvrdě odsekne, že pro ně už není žádná budoucnost.

Přesto to vypadá, že už zase pomalu upadá Erikovu kouzlu, jenže je přeruší vystrašený Gustave, který se probudil z noční můry. Christine syna utěší a seznámí ho s Erikem. Ačkoliv je Gustave z muže trochu vystrašený, něco ho na něm fascinuje a požádá ho, aby ho někdy provedl parkem a ukázal mu to nejtajemnější a nejtemnější. Erik souhlasí a večerní dýchánek v hotelu tím rozpustí.

Další den v rušném zákulisí Phantasmy Meg nacvičuje své nejnovější číslo až do příchodu Christine, která jí osloví, netušíc, že právě mluví se starou kamarádkou. Meg ji ale hned pozná a nastává vřelé přijetí. Vřelé až do doby, než Meg zjistí, že má Christine zpívat ve Phantasmě. Začne ji zžírat závist...

Ani Raoula nemine staré setkání. Zdraví se s madame Giry, která přímo šílí když zjistí, za kolik má Christine vystupovat. Nikdo z potkání se nemá radost a přetvářka je tu více než hmatatelná.

Christine se povšimne, že Gustave někam zmizel a tak se ho vydává hledat.

Gustava upoutalo tajemné Trio a poslušně je následoval přímo do Erikova pokoje. Zastihnul ho zrovna ve chvíli, kdy pracoval a tak Erik chlapce požádal, ať se nějak zabaví, než dokončí své dílo.

Gustava hned zaujal klavír a začal hrát svoji vlastní melodii.

Vzbudil tím Erikovu pozornost, kterému se do podvědomí začala vkrádat jakási myšlenka...umocněná tím, jak moc si spolu ti dva rozumněli. Hráli stejně, cítili hudbu stejně ale Gustave přesto nedokázal unést pohled na jeho tvář a s křikem utekl, když se Erik odmaskoval.

To už ale přichází Christine a omlouvá se za svého syna. Nechtěl Erikovi nijak ublížit. Erik skrz zaťaté zuby ucedí, jestli se mu jen tak náhodu nechce s něčím svěřit. Christine zapírá a odmítá se s ním dále bavit, jenže ve chvíli se Erik přestane ovládat a chytí ji pod krkem, a ona tedy začne mluvit. Ano, Gustave je opravdu Erikovým synem. Opustil ji a nechal ji s dítětem. Co měla dělat? Musela celé manželství s Raoulem založit na lži.

Erik je zdrcen, že jeho vlastní syn se bojí jeho tváře. O to víc ho zraní, když při pohledu na něj zděšeně ucukne i Christine.

Opuštěně jako vždy sedí u klavíru a slibuje, že všechno co má, odkáže Gustavovi. Ten chlapec je momentálně jediný důvod proč žít....

Po jeho odchodu ze stínu vystoupí madame Giry, která byla svědkem všeho co se událo. Spíš než náhlé Erikovo otcoství ji pálí příslib jeho majetku Gustavovi. Obětovala mu deset let života, který mu ona sama zachránila a on přesto všechno dá tomu spratkovi?