lotteland

Blog.cz je poslední dobou divný. Nejdřív se na Srdci blogu objevila podivná zpráva, že blog.cz ukončuje provoz, potom ji někdo smazal, potom se objevila znovu, potom vedení začalo ujišťovat, že to byl hoax a blog jede dál, ale nevysvětlili, kdo a proč tu zprávu zveřejnil… A teď? Teď je prakticky nemožné jakkoliv s blogem existovat, protože každé druhé kliknutí znamená vyskočení errorové zprávy, což z práce s blogem činí hotové peklo. A že já jsem se svým pomalým internetem docela otrlá! Ráda bych řekla, že tento blog svoji činnost i přes narůstající obtíže provoz neukončuje, ALE kdyby náááhodou to ze dne na den vypnuli (jakože už bych se tomu ani nedivila), tak jen chci říct, že existuje alternativní Lotteland na blospotu - https://phantom-love-never-dies.blogspot.com/ . Články tam zveřejňuju souběžně jak je zveřejňuji sem, PLUS je tam zálohováno celých osm let Lottelandu, včetně vašich komentářů! Jak jsem takový technický zázrak dokázala? Nedokázala, na nic takového nemám, a než bych...

Já vím, že název tohoto filmu zní divně, ale zase….pan Sewell jako upír, jej! :D Pojďme na to, žádný chytrý úvod mě nenapadá. Po přečtení titulu jako je tento, se jako první nabízí otázka, zdali filmaři použili jméno prezidenta Lincolna ve spojení s upíry čistě pro komerční účely, aby z něj mohli vytěžit sladké dolary. V první polovině filmu jsem byla přesvědčená, že ano, nicméně nakonec jsem k vlastnímu úžasu musela seznat, že nikoliv: do filmu je, věřte nebo ne, zakomponovaná i otázka otroctví a Lincolnova boje za jeho zrušení, i když historicky velmi nepřesným způsobem (ehm, upíři, ehm) a jedno bez druhého by nedávalo smysl, takže jakkoliv udivující to je, Lincoln tam být musel, byť je to jeho veskrze fiktivní verze. Abych ty upíry, otroctví a prezidenta Lincolna trochu vysvětlila: upíři jsou v tomto světě vlastníci otroků, protože na kom jiném se bezstarostně a beztrestně krmit než na nesvobodných lidech, které nechrání zákon? Lincoln tedy do svého boje s otroctvím musí zahrnout i...

Musím se vám přiznat, milí a imaginární, že na Zena jsem se těšila už od chvíle, kdy jsem tento sewellovský projekt začala, ale protože jsem tvrdohlavá a odhodlaná postupovat chronologicky, musela jsem si na ten gloriózní okamžik chvíli počkat. A když říkám chvíli, ráda bych připomněla, že jsem tento projekt odstartovala v září 2019. Proč jsem se na Zena tak velice těšila, aniž bych vůbec něco věděla o existenci knižní předlohy z pera Michaela Dibdina? Ani vám nevím, asi ženská intuice. Zahlédla jsem pár propačních obrázků, úryvků na youtube, a tak nějak jsem prostě věděla. Bylo mé tušení ohledně této minisérie správné? Čtěte dál, milí a imaginární, a vše se dozvíte! Seriál nese jméno po svém hlavním představiteli, Aureliovi Zenovi (hádáte správně, toho hraje Rufus), Benátčanovi, pracujícímu a žijícímu v Římě, kde je pro svůj původ považován za outsidera. Zen je veskrze poctivý člověk, ironické však je, že v prostředí zkorumpované italské policie je mu to v mnoha ohledech spíš na škod...

Mathieu se za svůj život nesčetněkrát ocitl na večírcích či plesech, na kterých z celého srdce nechtěl být, ale nenašel dostatečně zdvořilou záminku pro svoji absenci. Jeho nejčastějším útočištěm před nechtěnou realitou v takových chvílích byla jeho fantazie, která ho vábila představou praskajícího krbu, skleničky bourbonu, dobré knihy a ticha, sladkého ticha. Jaká to byla ironie, že teď, když seděl u skutečně velice tiché novoroční večeře s maman a Alicí, netoužil po ničem jiném, než hlučném a přeplněném plese, který se v tuto chvíli s nejvyšší pravděpodobností odehrával v Twighburgu. S pramalým nadšením pohlédl na dezert, který před něj postavil zachmuřený lokaj, a zhluboka upil ze svého vína. "Dávej si pozor, to je už tvá čtvrtá sklenička. Pokud si dobře pamatuji, neměl jsi moc dobrou toleranci pro alkohol," opáčila maman, aniž by vzhlédla od svého talíře. "Protože jsem byl ještě dítě, maman," neodpustil si Mathieu, ačkoliv toho okamžitě zalitoval. Maman k němu s...