lotteland

Zdravice, milí a imaginární, dnes vám představuji osmidílnou minisérii, o které jsem se původně obávala, že mi zabere moc času, abych ji následně jako jednohubku slupnula za jeden den - Pilíře Země! Děj Popsat děj této minisérie je poměrně obtížná otázka, sleduje osudy vícero postav v delším časovém úseku navrch, ale řekněme, že srdcem příběhu je stavba nové katedrály čelící mnoha politickým intrikám, kteří její stavitel Tom a páter Filip musí čelit. Do toho všeho sledujeme Anglii 12. století v období válek o nástupnictví trůnu, jsme svědky stanovisek a ambicí obou znepřátelených stran, takže vidíme, že politikaření a pletky sahají i mnohem výš a dál než jen ke katedrále samotné. Příběhu nechybí i několik romantických linek, ztracených dětí, nepomstěných křivd…jednomu se zdá skoro neuvěřitelné, že to tvůrci všechno stihli odvyprávět a uzavřít v pouhých osmi epizodách. Rufusova role Rufus hraje už zmiňovaného stavitele Toma, který v první epizodě tragicky přijde o manželku, má syna, dce...

Na jednu stranu si říkám, že si musíme neustále připomínat, co se 11. září stalo, pamatovat na tu tragédii, na všechny, kteří při ní ztratili životy, i na hrdinské skutky členů záchranných složek, na druhou stranu si připadám divně, když v době koronavirové paniky přicházím s videem o jedenáctém září. Kupříkladu moje máma, která mi během sledování vstoupila do pokoje, se poměrně zděsila. Tak to tu když tak prostě přeskočte, bude-li to příliš depresivní. Rufus v tomto pětadvacetiminutovém videu předčítá báseň od anglického básníka Simona Armitage, z úhlu pohledu muže, který sedí v jednom z mrakodrapů Světového obchodního centra před, v průběhu a po teroristickém útoku z 11. září 2001, který bez přehánění navždy změnil svět. Báseň je prokládána autentickými záběry z útoku a spolu s Rufusovým citlivým projevem je zárukou…velké škály pocitů. Zejména však znepokojení. Všichni moc dobře víme, co se jedenáctého září stalo, ale radši to tak nějak vytěsňujeme, některé katastrofy jsou zkrátka na...

Drazí a milí a imaginární, časy jsou divné, ale i proto je třeba radovat se z maličkostí. Já se kupříkladu raduju z tohoto nového kabátku, který je jako tradičně od Tahmed. Lotteland je vůbec poprvé za svých sedm let života blankytně modrý, speciálně sladěný k legendárním, garnierózním, dechberoucím, rozkošným motýlkovým šatům! S čím jiným přivítat nejlepší roční období? Až se jednoho dne naučím šít, toto bude můj velký projekt! (Takže v nejbližších dvaceti letech asi nic.) Jako vždy mnohokráte děkuji Tahmed, velice, velice ale převelice si naší dlouholeté spolupráce cením! Merci!

Vánoce v jejich rodině nikdy nebyly zvlášť radostné, ale letos to bylo ještě horší než obvykle. Maminka s Estellou se k sobě chovaly všelijak, jen ne klidně a mírumilovně, byly útočné, podrážděné a každá záminka, proč na tu druhou vyjet a seknout drápkem byla využita. Danielle měla jakési matné vzpomínky na Vánoce, když ještě žil tatínek, ale maminka jí o tom zakazovala mluvit, takže si nemohla být jistá, jestli si šťastnější časy a duety u klavíru s Estellou jenom vysnila, nebo se opravdu odehrály. Přesto by přísahala, že si vybavuje, jak vítězoslavně se Estella zatvářila pokaždé, když tatínka rozesmála - ten pohled jí zůstal, jenže teď ho nasazovala ve chvílích, kdy se hádala s maminkou a mohla silou císařského majestátu zadupat každičký její argument. S Estellou od onoho zvláštního dne, kdy Mathieu opustil jejich životy, nehovořila, přesto si zvlášť hřála na srdci ten vzácný okamžik, kdy vedle sebe v naprosté tichosti proseděly celé hodiny v jejím salonu, snad z pocitu solidarity, n...

Dnes jen kratičký článek k opravdu kratičkému krátkému filmu, jen pětiminutovému. Je to velmi milý příběh, vyprávějící o zasnoubené dvojici, která se v Paříži vydává navštívit hrob Oscara Wilda. U rozhovoru o tomto muži zjišťují, že jejich rozdíly ve smýšlení mohou být až příliš propastné, ale potom se do sporu velmi nečekaně vkládá i samotný spisovatel... Co říct, je to kratičké, vtipné i romantické zároveň, Rufus tam vypadá skvěle a je to jen pět minut, není důvod, proč do toho nejít. :)

Je zajímavé, jak si čas od času uvědomím, že jsem Rufuse Sewella poprvé nepoznala v seriálu Viktorie, ale že jsem na něj v minulosti už narazila ve vícero partech, a jen na to tak nějak pozapomněla a neuvědomila si to. Vyjevilo se mi tak, že mé první setkání s panem Sewellem bylo ještě když jsem byla dítě, a táta donesl DVD s filmem Zorro 2, kde hraje hlavního záporáka. Tento film, jak jste asi poznali, jsem v této rubrice vynechala, obávám se, že mě ani jako dítě nebavil, a Rufusova poněkud plochá role slizouna, co chce ovládnout svět, mi za to nestála. Nicméně k věci. Iluzionista byl v době vzniku tohoto blogu před nějakými osmi lety můj oblíbený film, ne-li přímo nejoblíbenější. Postupem času jej nahradily a vytlačily jiné kusy a já se musím přiznat, že jsem na Iluzionistu dočista zapomněla. Když jsem jej teď, o tolik let později, zahlédla na seznamu Rufusových filmů, dosti jsem užasla, vůbec mi nedošlo, že ho znám nejen ze Zorra, ale i Iluzionisty navrch, a v obou případech jsem to...

Pokračujeme v krasojízdě Rufusovou kariérou a máme tu zajímavý mix dobového/akčního/romantického filmu, pojednávajícího o dobře známém mýtu o lásce Tristana a Isoldy. Vůbec tento mýtus nemám načtený, ale toto filmové zpracování se dost drasticky liší od libreta Wagnerovy opery, z čehož usuzuji, že si to tvůrci pojali nově a po svém. Děj Sledujeme Británii a Irsko po pádu Římské říše - země jsou nepokojné, neustále dochází k vzájemnému přepadávání a intrikaření, prolévá se hodně zbytečné krve. Významný lord z britské strany, Marke, se proto mnoho let marně pokouší nastolit mír a sjednocení rozdělené Británie, což se mu zdánlivě podaří sňatkem s dcerou Irského krále, Isoldou. Marke je sice štědrý, laskavý a veskrze dobrý člověk, ale Isolda i přesto miluje jiného - Markeho téměř-jako-syna Tristana, kterému Marke kdysi zachránil život a posléze ho vychoval. (Přičemž nutno podotknout že Tristan a Isolda se za velice dramatických okolností setkali ještě PŘEDTÍM než se Marke a Isolda vzali, t...

Ještě před pár měsíci si Mathieu přísahal, že si po zdlouhavém a úmorném cestování po Titairy, které mělo tak neblaze špatný konec, dopřeje dlouhý odpočinek a veškeré cesty omezí na minimum. Dokonce si plánoval, že pokud to bude jen trochu možné, přemluví Estellu, aby sídelní město neopouštěla až do tradičních žní v Markově údolí. Kdyby tehdy jen tušil, jaký výsměch Bohovi či osudu jeho naivní plánování bylo! Namísto kýženého odpočinku strávil více než čtyři týdny v nepohodlných dostavnících s nepříjemnými, a často i zapáchajícími spolucestujícími, Vánoce oslavil sám a roztrpčený v jakémsi zájezdním hostinci uprostřed ničeho a veškeré jeho pokusy o rozptýlení od mučivých myšlenek, provinilých pocitů a vzpomínek na Estellu, se zoufale míjely účinkem. Když po mnoha útrapách konečně spatřil přibližující se vrchol věže baziliky Notre Dame De La Garde se zlatou sochou Panny Marie s neviňátkem, úlevně vydechl, protože jak dobře věděl, pod "Naší Paní Ochranitelkou" se rozkládal cí...