lotteland

Televizní stanice BBC v roce 2005 představila čtyřdílný projekt moderních přepracování Shakespearových her, mezi kterými, jak nadpis napovídá, byla i komedie Zkrocení zlé ženy, ve které si, stejně jako v Karlovi II., ústřední partnerskou dvojici zahráli Rufus Sewell a Shirley Henderson, tentokrát však v rolích Kate a Petruchia. Tato adaptace je zasazena do současného Londýna a sleduje poslankyni Kate Minolovou, která je naprosto nesnesitelná, hrůzu nahánějící, násilnická žena. Ráda by se stala šéfkou strany, ale vzhledem ke staromódnímu prostředí, ve kterém se nachází, naráží na stejný problém jako kdysi Margaret Thatcherová - musí se vdát, aby ji brali vážně a podpořili ji jako svoji budoucí nadřízenou. A v tomto okamžiku se v jejím životě zjevuje Petruchio - jakkoliv je to neuvěřitelné, člověk stejnou měrou nesnesitelný jako ona, ne-li horší. Má však šlechtický titul a Kate má na něj jistou slabost, což považuje za dostatečný důvod, proč si ho vzít, čímž se odstartovává šílený koloto...

Alexej netrpělivě přešlapoval po obvodu stranické klubovny a přehlížel pobavené pohledy svého prvního náměstka, který si na stole rovnal stoh nahromaděných listin, které přinesl den. "Touhle dobou by tu už dávno měli být, nemyslíš?" nevydržel to nakonec Alexej a úkosem na Roberta pohlédl. Robert pokrčil rameny, vyselektoval dokumenty, které vyhodnotil jako nehodné jeho pozornosti, odstrčil je stranou a teprve potom k němu vzhlédl. "Předpokládám, že panovnice u sebe může svoji Regentskou radu držet tak dlouho, jak se jí zlíbí," odtušil nakonec lhostejně. "Není to jen její Regentská rada, jsou to rovněž i moji ministři!" vyprskl Alexej podrážděně. Robertovi zacukaly koutky. "V tom případě jsi jí měl k ruce jmenovat více postradatelné muže, Aljošo, co ti na to mám asi tak říct." Alexej nafoukl hruď. "V případě někoho kompetentního by o takovém řešení šlo uvažovat. Ale v jejím případě? Stěží." Robert si dlouze povzdechl, ale nic už na to ne...

Zdroj: IMDb Vítejte zpět! Jak jste si možná všimli, konečně jsem Rufusovi věnovala vlastní rubriku. Ostatně, toto je už patnáctý titul z jeho kariéry, o kterém chci hovořit, takže je hádám načase. Rufus se po delší době zase objevil v dobové minisérii z dílny BBC (naposledy to byl Middlemarch z roku 1994), tentokrát s historickým námětem a z nadpisu je vám jistě jasné, koho ztvárnil - anglického krále Karla II. Karel II. ze všech britských panovníků korunu přejímal za nejkurióznějších okolností. Jeho otce popravili, nastolili republiku a malého Karla vyhnali do exilu, jen aby jej o několik let později s halasným provoláváním slávy přijali nazpět. Není proto divu, že Karel se s traumatem ze smrti svého otce vyrovnává těžce, stále se k němu v myšlenkách vrací a úzkostně se obává stejného osudu, pakliže bude příliš otevřeně vzdorovat svému parlamentu. Jenže spory s jeho vládou, ať už v otázkách zahraniční politiky, financí či jeho nástupnictví jsou nevyhnutelné… Karel je zde vykreslen jak...

Danielle věděla, že Estella měla ten den hned ráno nějakou důležitou oficiální audienci, a tak se strategicky vyklidila do zasněžených zahrad, aby se se všemi těmi důležitými lidmi pokud možno nesetkala. Příjezd delegace ji tedy zastihl v altánku na vyvýšeném kopečku palácových zahrad, který jí poskytoval dobrý výhled na příjezdovou cestu do paláce. Vykulila oči, když napočítala hned pět kočárů vjíždějících před hlavní vchod. To za Estellou jistě přišli řešit něco vážného, když jich bylo tolik. Musela při té představě spolknout knedlík v krku, to ona by jednání s takovými muži nikdy nezvládla, Petrov, Silverwolf a jemu podobní ji jednoduše děsili. Nikdy by s Estellou neměnila. Pokračovala ve svém bloumání zahradami, rozhrnovala špičkami bot čerstvě napadaný sypký sníh a vzhlížela k pocukrovaným jehličnatým stromům, které vypadaly jako z pohádky. Nic ji zpět do paláce netáhlo. Nikdy si tam nezvykla a ani nezvykne, není to domov, je to dvůr. Věčně přeplněný, věčně intrikující, nesmyslně ...