lotteland

Mathieu s rukama založenýma za zády následoval skupinku lidí kráčející po rozlehlé mramorové hale. Rozhodně Titaiřanům musel nechat, že svoji první nezávislou univerzitu pojali ve velkém, ačkoliv měl drobné podezření, že částečná úhrada nákladů musela být financovaná i Twighburgem, protože tohle byl projekt, který si Titairy v tomto stádiu své existence ještě ani zdaleka nemohlo dovolit - to ale bylo něco, co nikdy nesměl vyslovit nahlas, a mohl jen doufat, že o tom pomlčí i Estella. Ta kráčela v popředí, obklopena budoucími profesory a rektorem, kteří se zdvořile uctivými výrazy svoji královnu regentku provázeli po čerstvě dokončené budově. Ta s drobným úsměvem přikyvovala na všechno, co jí řekli, případně rozvážně položila nějakou otázku, na kterou ji nezajímala odpověď. Mathieu si nepatrně oddechl. Zatím to vypadalo, že ji připravil dobře. "Pane Durande, pokud jsem správně informován, také jste profesor. Třeba zde jednou budete přednášet i vy," oslovil ho s vlídným výraze...

Chci se ještě vrátit k Notre Dame de Paris a více se porýpat v muzikálu samotném, protože v mém prvním článku v této rubrice jsem se věnovala spíše "odlišnosti" tohoto muzikálu, a jak to ovlivnilo jeho různá světová uvedení, takže si beru za povinnost se k němu ještě jednou vrátit. :D Co jsem v minulém článku vyzdvihovala, bylo skvělé vykreslení jednotlivých postav bez jakéhokoliv přikrášlování. Tady je mých jedenáct oblíbených momentů z muzikálu, na kterých je to všechno mnohem krásněji a jasněji ukázáno, než jakákoliv má další slova chvály. :D Le temps des cathédrales Mimo zřejmý fakt, že je to moc krásná píseň, mě velmi zajímá Gringoirova role v celém dramatu. V knize je to vedlejší postava s dobrými úmysly, které jsou Frollem zneužity a překrouceny. V muzikálu dostal roli vypravěče, která se snad i trochu nabízí kvůli jeho povolání básníka a vypravěče. Co je ale zajímavé je jeho osobní zapojení do příběhu - na jednu stranu je sám jedním z hráčů v ději, stane se Esmeraldin...

Větrný den Danielle neúnavně vháněl vlasy do očí, a měla nepříjemný pocit, že musí být celá rozcuchaná. Zato Estella jako obvykle vypadala naprosto dokonale. A kdyby se jí nějakou náhodou jeden vlásek z komplikovaného účesu přece jen uvolnil, alespoň pět dalších lidí bylo připraveno okamžitě zasáhnout. Danielle nepatrně vzdychla. Pozorovala malou holčičku, jak před Estellu klopýtavě předstoupila, s dětskou vážností vysekla pukrle, a předala jí kytičku bílých šeříků. Estella květiny přijala a s neutuchajícím širokým úsměvem, ze kterého ji už musely bolet tváře, holčičku pohladila po tváři. Ta se s výrazem výsostné úcty za dané místo chytila, a úžasem otevřela ústa. Vzápětí s obdivuhodnou rychlostí odběhla, aby se mohla pochlubit rodičům. Estella se už dlouho netvářila tak spokojeně. Twighburčané ji přijali se zarážející rychlostí. Asi opravdu stačilo tak málo, že byla mladá, krásná, a okolnosti její korunovace byly dramatické a neokoukané. A určitě pomáhalo, že vypadala jako typický Per...