lotteland

Vzhledem k mému poslednímu muzikálovému článku jistě není překvapením, že jsem Tahmed poprosila o kabátek právě s Notre Dame de Paris. A za co jsem zvlášť vděčná je fakt, že se tam vešel i Frollo Daniel Lavoie. O:) :D Líbí se mi, jak mezi ním, a fotkou Quasimoda, který svírá bezvládnou Esmeraldu, tančí napůl průsvitná Helene Segara, originální Esme, nedostižný přízrak pro ně oba. Je maličko škoda, že fotka úplně vpravo není tak ostrá jako ty zbylé, ale kvalitě fotky neporučíš. Taky mám za to, že část blogu vyšetřená pro text je o trošičku širší než byla, může to být jen mé zdání, ale mám takový pocit. :D Barvičky jsou laděné do zajímavého odstínu tmavší hnědé, která má trochu oranžový nádech, což je perfektní, je to tmavší, než obvyklé letní designy, ale pořád to má teplý nádech, hodně se mi to líbí. V závěrečné části článku skládám tradiční vřelé díky Tahmed, která kabátek vytvořila, už je to pěkných pár let, co mi designy tvoří, věnovala tomu spoustu času a energie - nehledě na fakt...

Estella v zrcadle naposledy zkontrolovala svůj odraz a zhluboka se nadechla. "Naprosto bez chybičky, ani jeden vlásek rozcuchaný, ani jeden záhyb pomačkaný, šperky dokonale sladěné," okomentovala její počínání s drobným náznakem ironie Natálie. Nikdy ji nešetřila, a to ani teď, když se z ní stala císařovna. Docela to na ni dělalo dojem. Potřásla hlavou a ustoupila od velkého zrcadla, které si do pokoje nechala donést z bývalé ložnice císařovny Emmy, Mercedesiny matky. Zaslechla, že se nad tím někteří pohoršovali, ale ona nechápala, o co jim šlo. Žádná drzost ani neúcta v tom nebyla, prostě se jí líbilo jedno hloupé zrcadlo po bývalé císařovně, na které jako císařovna stávající měla plný nárok. Stavění Mercedes a její matky na piedestal začínalo být strašně rychle otravné. "Já vím," broukla, "už to přeháním. Jdu položit věnec k Mercedesině hrobce, není to, jako kdybych se jí potřebovala zavděčit. Velká zachránkyně národa je mrtvá, protože byla konec konců jenom ...

Víte, jak teď na Facebooku máte tu možnost podívat se, co jste postnuli "v tento den před X lety"? Jelikož je tu se mnou Lotteland už od roku 2011, docela jsem si oblíbila udělat si menší rituál a po každém zveřenění článku zabřednout do archivu Lottelandu a podívat se, na čem jsem frčela v tento den před x lety, protože jestli něco spolehlivě ukáže, jakou "fází" jsem si právě v tom a tom období procházela, je to Lotteland. (A s mojí současnou aktivitou tento rituál nedělám moc často, lol.) Protože tak moje fanouškovství očividně funguje: z jedné fáze velké obsese nad nějakým muzikálem nebo herci plynule přecházím do druhé, jedinou neměnnou zůstává Fantom, který vždycky bude neochvějnou jedničkou a důvodem, proč jsem se vůbec do divadla zamilovala. Buď je to stoprocentní spalující obsese, nebo nic. Jsem emočně asi intenzivní člověk, nebo co. :D Při těchto "výletech do nostalgie, aneb wow, už to dělám fakt dlouho" mě už nejednou napadlo sestavit si osobní,...

(© Alessandro Dobici) Předpokládám, že první myšlenka, která se teď nabízí je: "jasně, teď, když každý mluví o vyhoření Notre Dame, budeš psát o Notre Dame", a já se musím přiznat, že sledování toho požáru, který mi zlomil srdce, mě opravdu popostrčilo k tomu konečně se na tento muzikál podívat. Když o něm v roce 2011 (!!!) Bára napsala článek , moje reakce byla, že si to dávám na seznam a určitě se na to podívám a je smutné, že ve výsledku mi trvalo osm let to reálně udělat, ale já se k tomu prostě potřebovala postupně propracovat a věřím, že NDdP mi do života vstoupilo přesně tehdy, kdy mělo. NDdP je muzikál z pera Riccarda Coccianteho (skloňování?) a Luca Plamondona a podle anglické Wikipedie toto dílo ve Francii oživilo skomírající zájem o muzikálové divadlo, což je velice zajímavé tvrzení, protože v současné chvíli, o nějakých dvacet let později, se muzikál ve Francii opět ocitl ve stejně bídném postavení, a originální francouzské produkce už přežívají jen díky tour prod...

Omlouvám se za tu šílenou nepravidelnost s mým blogováním, ale můžu říct jen tolik, že tohle je šílené životní období...heh. :) Před deseti lety a deseti kilogramy Alexej míval ježdění na koni rád. Teď se jen nešťastně kolébal na ještě nešťastnější klisně a útrpně počítal metry k palácové bráně, kde sebe i koně konečně osvobodí z mizérie. Přímo před ním jela princezna Danielle, mladší sestra císařovny regentky, které se na hrudi houpal margaretský řád narychlo udělený poté, co si palác s hrůzou uvědomil, že je teď vlastně nástupnicí trůnu…byly ty chaotické časy. Princezna Danielle byla pošetilé plaché dítě, takže ji raději ani neupozorňoval, že podle protokolu by řád měla nosit pouze k formálním reprezentativním událostem, do nichž se projížďka v parku ani omylem nepočítala. Úplně v čele jela císařovna regentka, která byla příčinou náhlého přelidnění Alexanderova parku, neboť dnešek byl pro dychtivé twighburgské obyvatele první příležitostí, kdy mohli na vlastní oči spatřit svoji novou...