lotteland

Mám teď rozečtenou takovou lehčí oddechovku…. Ne, kecám, čtu poměrně těžkou bichli (těžkou obsahem i váhou, haha), s fascinujícím tématem, ale zaměřením, které nejednou sahá za hranice mých znalostí. Jsou to Dějiny opery: posledních 400 let od autorské dvojice Abbateová a Parker. Nemám to ještě ani zdaleka dočtené (ačkoliv jsem začala v únoru, ehm, ehm), ale podle lidí, kteří tomu rozumí daleko víc než já, je to nejlepší knížka o opeře, co na českém trhu můžete v tuto chvíli sehnat. A z těch 24 % (aspoň mi to tak spočítalo Goodreads), co z ní mám přečteno, můžu potvrdit, že autoři jsou velmi fundovaní, ale pořád hovoří lidským jazykem (což je u akademiků velmi vzácné), takže po té knížce klidně můžou sáhnout i lidé jako já, tedy takoví lidé, co o opeře vědí asi tolik, že je super na ni chodit do divadla, protože v ní talentovaní lidi hezky zpívají. A taky je ta knížka pěkně drahá, takže ještě jednou vřelé díky mé sestře, chci říct Ježíškovi, protože já bych kvůli jejímu nákupu asi měsí...

Magdaléna si pevněji přitiskla k tělu svůj neforemný šedý kabát, a plouživě následovala menší skupinku pacientů na procházce. Sára se kamsi vypařila, s významným zamrkáním pronesla, že musí zkontrolovat svoji skrýš a odešla dřív, než Magdaléna stihla klást otázky. Ale možná bude lepší prostě nevědět, Sára přitahuje problémy a nežádoucí pozornost jako magnet. Možná, že právě o tu pozornost jí celou dobu jde. S tichým povzdychnutím se od skupinky vedené pyromanem Peterem odpojila, a zamířila k opuštěnému dřevěnému stolku, na kterém stála zapomenutá váza s uschlými květy s žalostnými skloněnými hlavičkami a posadila se na jednu ze dvou omšelých židlí, které se už dávno měly natřít. Ale to by Chagal musel být co k čemu. Potřásla hlavou a okamžitě myšlenky na něj potlačila. Vzhlédla ke korunám stromů zbarvených do žluta a červena a musela naznat, že je dnes docela pěkný den. Dokonce i slunce se snažilo bojovat s neúprosnými, ocelově šedými mraky a slabě svítilo. Pohodlněji se na své židli u...

Pokud čtete tento článek, jistě jste četli ten první, a proto můžeme přejít rovnou k věci! Úvodní scéna Mám scénu s Leopoldem ráda, ale na druhou stranu to považuji za slabý úvod do druhého jednání. Mé řešení by bylo následující: začala bych scénou s Wolfim a Coloredem, paralelou na úvodní scénu prvního dějství, aby divák spolu s Wolfim pocítil frustrucaci ze začarovaného kruhu, protože se doslova ocitáme tam, kde jsme začali. V této scéně by se mohly řešit všechny ty věci, které spolu probírají Leopold a Wolfi (vždycky je fajn dozvídat se nové informace z první ruky anyway) - Coloredo by Wolfiho informoval, že odjíždí do Vídně na korunovaci Josefa II. a že ho bere s sebou, ale zdůraznil by mu, že do Vídně odjíždí jako jeho poddaný, že nebude smět koncertovat, přijímat zakázky, nic. Teprve potom bych dala rozhovor Wolfiho a Leopolda, kde Leopold Wolfimu vyčítá jeho životní styl, promarněné šance, smrt mamá Mozartové a tak dál… Comédie Tragedie Klauna a jeho přítomnost už jsem řešila a ...