Saintclairova vila - 2. kapitola: Umírající labuť
Pár dní po Sářině úrazu byla neposlušná pacientka propuštěna z nemocničního křídla, aby se mohla opět shledat s Magdalénou, která se zřejmě nemohla dočkat, až jí s očividným potěšením řekne: "Já ti to říkala," doplněné procítěným: "Jsi pako, Sáro." Magdaléna i přesto věrně zůstávala po jejím boku, zatímco se Sára o francouzských berlích pomalu plížila Saintlairovým ústavem, daleko za všemi ostatními. Když skončil odpolední klid, vydaly se společně do altánku uprostřed květné zahrady, a pozorovaly při práci zahradníky, kteří sem přijížděli každý týden, aby o pohádkovou zahradu pečovali. Magdaléna Sáře splétala rusé vlasy do stejného copu, jaký zdobil její vlastní blonďaté vlasy, a zvukovou kulisu jim dodával vzdálený zvuk klavírní nahrávky, plynoucí z jednoho z otevřených oken. Sára netušila, kdo by tak nudnou, utahanou hudbu poslouchal, zvlášť teď, když se zdálo, že všichni obyvatelé sanatoria pobíhají venku a užívají slunečného dne. "Takže," začala Sára d...