Poslední symfonie - 18. kapitola: Nedokonalí lidé
Pohřeb Leopolda II. apatickou Nannerl míjel. Nehledě na to, že mrtvý panovník, který sotva stačil zrealizovat své reformy, už málokoho zajímal. Všichni se teď samozřejmě bavili jen o Františkovi I., jeho nejstarším synovi a nástupci. Nannerl od svých žaček zaslechla, že veřejnosti nastavuje vlídnější tvář než jeho otec, ale jak Antonio prorokoval, hudbě ani divadlu příliš nepřál. Ale ne že by na tom zvlášť záleželo. Nannerl se ponořila do své práce ještě horlivěji než kdykoliv předtím a plánovala si své dny tak hekticky, jak jen mohla. Když se nebyl čas zastavit, nebyl čas přemýšlet. Postřehla, že Constanze nejspíš převzala podobnou strategii. Teď, když jí Antonio nekompromisně zatrhl veškeré aktivity týkající se Rekviem , s rázností sobě vlastní se pustila do třídění Wolfgangovy hudební pozůstalosti. S prací jí příležitostně pomáhali někteří z Wolfgangových studentů, případně i Aloisie. Nannerl se naproti tomu neustále vymlouvala na své vyučování, únavu, nevolnost - zkrátka cokoliv, a...