lotteland

Do premiéry Rekviem zbýval přesně měsíc a Constanze od Společnosti přátel hudby dle dohody obdržela zálohu ve výši jejího závazku vůči hraběti von Walseggovi. Antonio se u nich od jeho poslední návštěvy neobjevil, ale vyměnil si pár dopisů s Constanze, podle které všechno probíhalo "hladce". Tomuto shrnutí situace ovšem neodpovídal Antoniův rozlícený výraz, se kterým se jednoho dne vřítil do jejich bytu. "Paní Mozartová," pronesl s těžce potlačovaným vztekem po výměně úvodních zdvořilostí, "je pravda, že jste pruskému králi prodala osm... osm kopií Rekviem ?" Nannerl o tomhle slyšela poprvé a vytřeštila oči. "Copak se odmítají nabídky od králů? A pak - Mozart se teď díky mě hraje v Prusku - na královském dvoře navrch!" Constanze zvedla bradu a složila si ruce do klína. "A vůbec, nelíbí se mi váš tón, pane dvorní kapelníku." Antonio pootevřel ústa a chvíli na ni němě zíral. "Paní Mozartová," začal znovu, "vy jste ty kop...

Mark Seibert a Thomas Borchert přijali nabídku na limitovaný počet hostování v roli hraběte Krolocka v Balu Vampirov/Tanz der Vampire v Petrohradu. Kvůli malému času na zkoušky a celkové náročnosti své party zpívali v němčině, takže svět ochudili o ruštinu s německým přízvukem. A všechna čest představitelkám Sáry, které v Totale Finsternis musely soustavně přepínat z ruštiny do němčiny. Toto hostování zároveň doplnilo velkou muzikálovou mezeru a totiž zoufalý nedostatek videí Marka v roli hraběte. Co mě na těchto videí ale stejně bavilo nejvíc, byly ty komické situace, které vznikaly z dvojjazyčné inscenace. V mluvených dialozích a zvlášť ve Vor Dem Schloss to bylo úsměvné. Hlavně v pasáži, kdy se profesor představuje a přejde do němčiny, aby mohl říct, že je "aus Königsberg" což vyvolalo smích a následný potlesk. Bylo vidět, že si to herci užívali, bylo to pro ně zpestření a občas se bavili spolu s diváky. Vyvolávalo to takovou milou atmosféru. Celkově za tenhle projekt moc ...

Z nebe padaly husté provazce deště, ale Nannerl to bylo jedno. Místa, kterými procházela se zdála povědomá, ale nedokázala je zařadit. Je ve Vídni, ve městě, které jí vzalo bratra, víc vědět nepotřebuje. Z vlasů a klobouku jí crčela voda a ve střevících měla hotové jezero, takže tady musela bloumat už dlouho. Možná i několik hodin. Nedokázala si vzpomenout. Nechtěla si vzpomenout. Takhle to bylo dobré, takhle to nebolelo. Nebe proťal blesk a osvítil holé větve stromů. Říká, se že za bouřky by se pod stromy chodit nemělo. Ale i to bylo ostatně jedno. Hlasité zahřmění jí kohosi připomnělo. Ale koho? Někoho důležitého. Ale Nannerl se nechtělo věřit, že na tomhle světě ještě zůstává něco důležitého. Kde se pořád berou ty stromy? Proč se jejich větve tak zuřivě kymácí? Vztahují ruce, modlí se, zoufají si. Všude ty holé stromy. Podzim z nich serval všechnu zeleň a život. Zbyly jen kostry. "Proboha, proboha, Nannerl!" Někdo ji sevřel v drtivém objetí. Z hlasu mu čišela úleva. Někdo ...

Jak jste si asi od včerejška už všimli (protože sem jistě v očekávání nového článku nedočkavě chodíte každý den, hahaha), nastal čas letního kabátku! Ale než jeden začne o létu, musí aspoň zmínit jaro. A já za celou dobu, co jsem měla jarní kabátek, nenapsala kabátkovací článek. Dostalo se to do bodu, když už mi to bylo trapný a tak jsem počkala na ten letní a řekla si, že to sfouknu dohromady. Takže ten jarní byl v odstínu starorůžové (tuším, že tak se té barvě říká, ne?), což bylo myslím úplně poprvé v historii Lottelandu! *Wo-hoo* Měl velice delikátní zdobný font menu, který se báječně hodil k tématu - nenaplněné lásky lorda Melbourna a královny Victorie. Mého OTP, nad kterým jsem *možná* uronila pár slz. Ti dva byli ten pravý milostný příběh Victorie. Albert kdo? (Odlišujeme zde historické osobnosti a seriál, *samozřejmě*.) Současný kabátek vás všechny po rozkliknutí mého blogu jistě hluboce šokoval. Představuju si, jak nechápavě jste zírali na lidi na záhlaví a říkali si "Kdo...

Wolfgang se o necelé dva týdny později vzchopil natolik, aby vstal z postele, ale Nannerliny starosti to ani zdaleka nezaplašilo. Vyčítala si, že doposud jeho indispozici odbývala, protože ji považovala za nastydnutí a oháněla se přitom nesčetnými zkušenostmi s jeho chatrným zdravím. Wolfi měl nateklý obličej a pohled jeho očí podivně zesmutněl, jako kdyby věděl něco, co ostatním zůstávalo ukryto. Do Divadla na Vídeňce se už nevrátil a provoz Kouzelné flétny plně přenechal na Emanuelovi Schikanederovi. Nannerl se ulevilo, že se konečně zřekl vyčerpávající práce, ale děsila ji jeho nečinnost. Wolfgang byl živel, který nikdy nesměl stát na místě. Když se Wolfgangovi udělalo natolik dobře, že byl ve stavu opouštět dům, začala znovu vyučovat. Její první hodina byla symbolicky u komtesy Steinmannové a bylo to zároveň i jejich poslední setkání, protože komteska se už za týden vdávala a stěhovala do Mannheimu. Zrovna ve spěchu sbíhala očividně dlouho nemyté schody, aby na hodinu vůbec stihla...

Mám pocit, že jsem už dlouho nemluvila o Mozartovi, co takhle článek o Mozartovi, dlouho tu nebyl Mozart. Mozart. Mozart. Mozart. :D Už jsem udělala článek Lottiných top 11 z MOR, ale to byla videa z Youtube. Co takhle článek o DALŠÍCH Lottiných top z MOR, ale tentokrát z Dailymotion? Vůbec jsem předtím o existenci Dailymotion netušila, ale když už jsem se tam jednou prokousala, dost jsem se tam vyřádila. Hehe. 1. Victime a pusinkovací pohár Tohle video jsem vybrala, protože jsem si všimla, že když Flo jedné z tanečnic sebere pohár a "vypije" ho, vrátí jí ho prázdný zpátky, načež ona si ho přiloží ke rtům? Dvakrát? Skoro jako by ho pusinkovala? Což mě až hystericky pobavilo, protože jsem si vybavila takové ty pitominky, co jsme si říkaly s holkama na základce "omgg, napij se ze stejného kelímku jako ON a je to jako byste se líbali" - ach jo. :D Ale nemyslete si, že se té tanečnici směju. Všechno na jejím počínání je absolutně pochopitelné. Stoprocentně ji podporuju....

MOR není zase tak pasé, jak by se mohlo zdát. Ještě v lednu tohoto roku běžela tour produkce v Asii a už se plánuje další (kde svoji účast z původního obsazení zatím potvrdil jen Mikele). Když už jsem přestala doufat, že by se snad objevila nějaká videa, tak jsem narazila na Youtube kanál, kde nějaká dobrá duše nahrála videa ze Shanghaje! A nahrála výhradně Salieriho scény. Ten člověk ví what's up. Dovolte mi tedy, abych článek uvedla třemi stádii Florentova Salieriho: 1. Emo Salieri - Salieri je emo pořád, to se rozumí, ale v období prvního roku existence muzikálu = období emo patky a černě nalakovaných nehtů, byl extra emo. Myšlenkové pochody tohoto Salieriho by nejlépe vyjádřilo: "???!!!!" Byla to nejmladší verze Salieiho (překvapivě) a jak Bára krásně řekla, prostě to s ním všechno házelo ode zdi ke zdi. Nebo jak by se krásně řeklo v angličtině: mess. Ten člověk byl mess. Loveable mess. 2. Dlouhovlasý Salieri - Salieri z dlouhovlasého záznamu je sice starší o pouhý ro...

Brzy po premiéře Velkorysosti Titovy nastal čas návratu do Vídně. Ještě před pár dny to byl okamžik, na který Nannerl čekala jako na smilování, ale teď z Prahy odjížděla ještě zmatenější a rozpolcenější, než přijížděla. Od noci, kdy políbila Salieriho, se s ním nesetkala. Nevyhýbala se mu, ale jednoduše nebyla příležitost. Nebyla si jistá, jak se k němu po tom všem chovat a bojovala s pocity úzkostných rozpaků. Připadalo jí, jako by ta jedna pražská noc byla začarovaná a její křehké kouzlo prasklo jako mýdlová bublina hned následujícího rána. Pronásledoval ji Salieriho šokovaný výraz, když se mu vrhla kolem krku a políbila ho. Stačilo by tak málo a nic z toho by se nestalo, ale zvláštní souhra okolností je tu noc přivedla k sobě. Nemělo se to stát, ale zároveň se nemohlo stát nic jiného. Wolfgang z Prahy přijel nemocný a jeho první kroky ve Vídni vedly k lékaři. Jednalo se o nachlazení, na které dostal předražené léky, které v podstatě spolkly podíl z Velkorysosti Titovy . Wolfi býval...