lotteland

Nannerl se snažila pohroužit do práce a pokud možno nevnímat okolí. Vyhýbala se Wolfgangovi, všem příležitostem, kde by mohla potkat Salieriho a nasadila ne právě statečnou strategii hlavy v písku. Nedokázala své problémy řešit, nedokázala jim ani čelit, a tak raději předstírala, že neexistují. Tím hůř se jí potlačované emoce mstily ve snech, nebo v okamžicích, kdy neměla co na práci a byla vydána na pospas svým myšlenkám. Wolfgang se s ní pokoušel mluvit, ale postarala se, aby nedostal příležitost a postupně to vzdal, respektive na ni zapomněl kvůli své práci, jako už tolikrát předtím. Nejen, že se do dvorního divadla vrátila Figarova svatba, ale dokonce s da Pontem dostali zakázku na novou operu, Così fan tutte - Takové jsou všechny. Ponořený do komponování a večerního dirigování, už neměl čas přemýšlet o jejích citech k Salierimu. O Salierim toho věděla málo, jelikož ale trávila většinu svého času s mladými dívkami z vysoké společnosti, které byly vedeny ke klevetění coby hlavní záj...

Nannerl se zcela nežensky, avšak nanejvýš pohodlně, rozvalovala na pohovce a četla Beaumarchaisovu Figarovu svatbu, protože to byla momentálně jediná kniha v domácnosti Mozartových, která nebyla operní libreto. Nad nejednou pasáží pobaveně zdvihala obočí a už se vůbec nedivila, že s uvedením Figarky byly takové problémy. Za jejími zády seděl Wolfi a roztržitě na klavíru vyťukával jakousi rozvleklou melodii. Všechna okna v místnosti byla otevřená dokořán a dovnitř občas zavanul lehký vánek, který roztančil záclonky. Nedělní lenošení přerušilo zaklepání na dveře a dovnitř vstoupila zrůžovělá Sofie. "Přišel dvorní kapelník Salieri. Omlouvá se, že vyrušuje a prosí o přijetí," vyslovovala pomalu. Wolfi přestal hrát a překvapeně se ohlédl po Nannerl. "To je...nečekané," pronesl nakonec. "To je nezdvořilé," odtušila Nannerl a narovnala se. "Kdyby ses u něj bez ohlášení a navrch v neděli objevil ty, zaručeně by tě nepřijal," pronesla hořce. Vyslovení jeh...

Milí a drazí, s jedenáctou kapitolou to zatím vypadá bledě, ale nezoufejte! Přišla Bára se postmoderní kapitolou 10,5! :D Obě jsme diskutovaly o tom, nakolik lidé, co nejsou obeznámeni s našimi inside vtipy (a že jich je požehnaně) pochopí nespočet narážek v tomto mistrovském díle. Bára nakonec kapitolu opatřila poznámkami pod čarou, nutno ale říct, že hodně z nich je jen záplava dalších narážek, co chápeme jen my dvě. :D Už obrázek k této kapitole je ostatně takový inside joke: s Bárou ho už používáme jako meme pro situace, kdy chceme beze slov vyjádřit úderné: "WTF?". Jo. Florent Mothe je naše meme. Já vím. Srdečné díky slečně Báře za tuto kapitolu a určitě zavítejte na její web . Nutno ale podotknout, že ona ode mě žádné propagování zdaleka nepotřebuje, hehe. Ale i tak se mrkněte. :D A bez dalšího prodlužování: hurá do toho, aneb nejdivnější den v životě Antonia Salieriho právě začíná! Nannerl seděla za klavírem v salonu Wolfiho a Stanzi a po tvářích se jí koulely slzy jak...

Salieri a Wolfi se po svém posledním vyhroceném rozhovoru přestali scházet tak frekventovaně jako doposud, a společnou komunikaci omezili na nezbytné minimum. Vytvořili si nepsané pravidlo absolutní mlčenlivosti ohledně hudby toho druhého, ke které se zásadně nevyjadřovali, pouze podle potřeby uzpůsobovali počet výstupů, jejich délku a podobné technické záležitosti. Nannerl z jejich tvorby zachycovala jen drobné útržky. Často se se Salierim míjela, protože měla plné ruce práce se svými žačkami a trávila hodně času mimo dům. Potkali se jen párkrát a padl mezi nimi jen rozpačitý pozdrav a bojácné políbení ruky. Nannerl váhala, zda se bude podle zavedeného zvyku účastnit zkoušek v divadle, nebo se od celé situace raději distancuje. Nakonec se rozhodla, že se zařídí podle svých žaček. Bude-li mít zrovna volný den, půjde se na jejich práci podívat, ale rozhodně kvůli nim nebude rušit své hodiny. Zmeškala tak všechny první zkoušky, které se odehrávali ještě na půdě dvorního divadla a dostala...