lotteland

Salieri a Wolfgang byli těsně po udělení císařské zakázky příliš vytížení, než aby mohli bezodkladně začít pracovat na společném projektu, což bylo jedině dobře. Nannerl usoudila, že oba potřebovali trochu času, aby si na tu myšlenku vůbec zvykli. Sama na to potřebovala čas, ačkoliv se jí to přímo nedotýkalo. Salieri odjel spolu s císařskou suitou do Laxenburgu a vzhledem k tomu, že se v následujících dnech do tisku dostala jeho nejnovější kantáta, dalo se čekat, že tam neodjel na dovolenou. Nannerl si o pár týdnů později mohla v novinách přečíst oznámení o premiéře opery Trofoniova sluj, která se setkala s velkým úspěchem u aristokracie i prostého lidu. Se smíšenými pocity zaznamenala, že dílo pojednává o dvou párech, které se k sobě nehodí pro povahové odlišnosti, přesto se však po mnoha nadpřirozených peripetií dočkají šťastného konce. Wolfi v mezičase dokončil zkoušky a poslední úpravy vídeňského uvedení Dona Giovanniho. Pro snazší usmíření s vídeňským publikem se s da Pontem znovu...

"Mí Pražané mi rozumějí," psal Wolfgang a Nannerl se nad dramatičností toho obratu slabě pousmála. Rychle otočila hustě popsaný dopis na druhou stranu a jak těkala očima po řádcích, vyvstávala ji na mysli ponurá a tajuplná Praha, ve které z každé domácnosti zněla oslavovaná Figarova svatba a Wolfi byl uctíván jako bůh. Pobavila se nad historkou, kdy ho v restauraci při hře kulečníku pronásledovali obdivující studenti a nejdelší odstavce zabíraly podrobné popisy prací na jeho nové opeře komponované pro Prahu, Donu Giovannim. Nannerl odložila Wolfgangův dopis a zádumčivě se zahleděla z okna. Ležela na pohovce v salonu Wolfiho a Stanzi a užívala si vzácné samoty, kterou jí poskytl jejich prázdný byt. Za okny právě odbíjelo poledne, ale Nannerl byla ještě pořád v županu a noční košili - neměla dnes žádné vyučování a tudíž ani motivaci něco se sebou v prázdném bytě dělat. Od oné nešťastné zkoušky Figarovy svatby už uplynuly více než dva měsíce a opera samotná se dočkala pouhých de...

Nannerl stála u okna s nákladnou záclonou a unaveně vyhlížela ven. Bolestně vraštila obočí pokaždé, když komtesa Steinmannová udělala tu samou chybu v té samé frázi, na kterou ji toho dne upozorňovala už třikrát. Zhluboka se nadechla a s pracně nasazeným úsměvem se obrátila zpět do místnosti. Občas ji už unavovalo být hodná, protože to od ní každý z nějakého důvodu očekával. Nannerl, vždycky tak trpělivá a laskavá, hotový anděl! Události Salieriho premiéry před třemi dny ji o tomto obraze sebe samé přiměly pochybovat. Copak by "hotový anděl" křičel na krvácejícího člověka? Nejhorší bylo, že drobná část její mysli se na něj pořád ještě zlobila. Za co vlastně? "Procvičte si prosím prstoklad na začátku druhé věty, tak jak jsme si říkaly," Nannerl se sklonila nad klaviaturu a počtvrté jí ukázala, jak se daná fráze hraje. Možná, že umět hrát na piano nestačí k tomu, aby člověk mohl učit. Tohle už přece není možné, u jedné z nich musí být chyba. Představila si, jak žádá W...

Nannerl přešlapovala ve svých nejlepších modrých šatech po salonu manželů Mozartových. Wolfi seděl rozvalený v křesle a cpal se čokoládovými bonbony, které si zcela jistě nemohli dovolit. "Jsem z toho trochu nesvá," přiznala Nannerl a Wolfi k ní zvedl zrak. "Všiml jsem si," odtušil, "ale vážně nechápu, proč by tě měla rozrušovat Salieriho premiéra. Bude-li to dobré, bude se to hrát, bude-li to špatné, stejně se to bude hrát, protože je to Salieri," Wolfi se zahihňal a nacpal si do úst další bonbón. "Nejsem nervózní kvůli Salierimu," odpověděla Nannerl otráveně, "spíš kvůli Weberovým," ztišila hlas, "slyšela jsem, jak se spolu baví. Ony si připravují argumenty, proč se jim to nebude líbit - už teď, chápeš to? Pilují si fráze, které budou znít co nejvíc fundovaně. A ještě z toho neslyšely ani notu." Wolfgang se znovu rozesmál. "O krabici bonbónů, že s nejlepšími urážkami přijde moje Stanzi!" "Wolfi," vzdychla...