lotteland

Nannerl, Josefína a Sofie seděly v salonu a společně spravovaly horu povlečení, které by už potřebovalo spíš vyhodit a nahradit novějším, ale na to samozřejmě nebyly peníze. Nannerl se doposud setkala nanejvýš s vyšíváním, ale záplatování starých povlaků nemělo s estetikou zdaleka nic společného. Nebyla ve své práci zvlášť zručná a navzdory ochotné pomoci od Josefíny i Sofie, měla prsty brzy rozpíchanější než jehelníček. Když se do práce konečně začínala dostávat, z bytu nad nimi se ozval řinkot a křik a všechny tři zvedly hlavy. "Wolfgang," konstatovaly svorně. Nannerl odložila zažloutlou látku. "Měla bych se tam zajít podívat." "No prosím, ale ta práce tu na vás počká. Josefína ani Sofie ji za vás dělat nebudou," nezapomněla zdůraznit paní Weberová, která vběhla do místnosti, aby si poslechla, co se děje. "Ovšem," odvětila Nannerl chladně a vyběhla ven. Dveře jí otevřela Constanze a když ji uviděla, zoufale zakoulela očima. "Už zase ten za...

Asi bych měla dostat od NdB nějakou čestnou placku, nebo aspoň poklepání na rameno, protože by se teoreticky dalo říct, že už jsem groupie jejich inscenace Dona Giovanniho. Pokud se hraje, je velká pravděpodobnost, že tam budu a zrovna tak je zaručeno, že budu sedět v první, max druhé řadě. Skoro bych nevěděla, co nového vám o inscenaci ještě napsat, ale nebojte se (vám je to jedno, já vím), já si poradím! :D Tak začnu informací, že jsem seděla v první řadě vlevo, což je důležité, protože většina akce se odehrává právě v levé části jeviště (z pohledu diváků). Jo a během představení mi začal trochu blbnout mobil a vibroval (JÁ MĚLA VYPNUTÉ ZVUKY, ALE ON SE ZBLÁNIL, OK?) a myslím, že si toho všiml Roman Hoza, takže rip me. Tolik ke zcela random poznámkám na úvod. Začnu publikem. To ten večer bylo fakt divné - atmosféra v divadle ten večer prostě nějak nebyla. Já zatím na všech představeních Dona zažila strašně nadšené lidi a hodně energie z obou stran, ale ten večer to tam nebylo. Já jse...

Salieriho škarohlídství ohledně nebezpečí Figarovy svatby jako námětu pro operní libreto, se do jisté míry ukázalo jako oprávněné. Wolfgang zanedlouho obdržel povolání přímo k císaři a bylo jasné, že to má co do činění s Figarkou. Wolfimu se přesto podařilo operu uhájit, ačkoliv si Nannerl nedovedla představit jak. Ale jestli byl někdo schopen nemožného, pak jedině Wolfgang. Nannerl toho času už podle dohody bydlela s Weberovými a vítala jakoukoliv příležitost, jak se z jejich bytu vytratit. Často proto chodila nahoru, do svého starého "domova", který nyní patřil manželům Mozartovým, aby Constanze pomáhala s Wolfim, který pro práci už zase zapomínal jíst a spát. Když toho dne vstoupila do Wolfiho pracovny s čajovým podnosem, málem ho vyklopila na podlahu. Wolfi stál uprostřed místnosti v dramatické póze s rukou na srdci a zdviženou bradou a libretista da Ponte klečel vedle něj a držel ho za ruku. Oba se ohlédli ke dveřím a když si všimli, že v nich stojí Nannerl, Wolfgang se ...

Předstírat, že jsem střídmý fanoušek Mozarta (toho rockově operního i toho opravdu operního) už je marné, takže - pojďme se tímhle článkem ponořit do hlubin fangirlingu. A proč jedenáct? Protože můžu a stejně to ani jedenáct vlastně není. :D A o čem ten článek bude? V podstatě se s vámi podělím o svá oblíbená MOR videa z YT. A věřte mi, že poslední měsíc ve volném čase v podstatě nedělám nic jiného, než mozartuju. Ups. Číslo 11: Hrabě Rosenberg svádí hudebníky Hrabě Rosenberg je vděčné téma tohoto žebříčku, ale mám teorii, že jeho představitel Yamin Dib si dal za osobní cíl rozesmívat, nebo jinak vyvádět z konceptu všechny na jevišti. Především tedy Florenta Motheho (Salieriho), ale opravdu se to nevztahuje jen na něj, jak vidíte zde, když se zaměříte na pozadí videa asi od 5:09. Zde flirtuje s hudebníky, krade jim boty a podobně. A nikoho to už nepřekvappuje, to je prostě typický Yamin. A na chviličku se drží za ruce s Diane Dassigny (Constanze). :3 Číslo 10: Merwan je tak trochu zlou...

Nebylo tomu tak dlouho od chvíle, kdy Nannerl zcela nezávazně uvažovala o možnosti svatby Constanze a Wolfganga, do okamžiku, kdy se z této vyhlídky stala realita. Kdyby měla říct, jestli ji spontánnost jejich rozhodnutí šokovala, musela by upřímně naznat, že ani v nejmenším. Události měly nicméně poněkud překvapivý průběh. Postřehla jisté drama, které vyvolala paní Weberová, nějakou nešťastnou hádkou, jejímž svědkem Nannerl naštěstí nebyla, ale z nastalé situace pochopila, že se Wolfganga snažila násilím přimět ke sňatku s Constanze a v tom zamotaném spletenci figurovala i jakási smlouva. Wolfgang se se Stanzi dokonce na několik měsíců přestal stýkat a odmítl vysvětlit proč. A pak, zničehonic, přišli s oznámením zasnoubení. Nannerl jim upřímně popřála mnoho štěstí, protože věděla, že ho budou potřebovat. Jestli bude i jejich manželství stejně vrtkavé povahy jako jejich předmanželská známost - Nannerl si nebyla jistá, jak jejich unikátní vztah pojmenovat - tak byla určitá míra skepse n...

Já tenhle projekt dokončím, i kdybych se k zet měla dostat v devadesáti letech!!! :D Takže, poslední článek této "série" vyšel v červenci, ale tvařme se, že to nic není. O, jako Overtura, do které se v muzikálu "šťouralo" asi nejvíc ze všech scén. A co jsem tak zaznamenala, tak se do ní šťourá doteď. Už by možná mohli přestat. :D (Moje oblíbená verze je ta s těmi "mosty" a Matoušem, takže ta, co už neexistuje. :D)