Oh dear, oh dear, nemáte ani ponětí s jakým zpožděním tohle píšu. Vlastně asi máte, protože je to už nějaký ten týden, co skončila divadelní sezona. Shame on me a tak a pak k podstatě článku. :D Určujeme si svůj život sami, nebo pouze naplňujeme vyšší plán? Vzhledem k tomu co studuji a kde studuji, bych ji měla mít více v malíčku, ale musím se přiznat, že tohle bylo moje první setkání se spisovatelkou Kateřinou Tučkovou, kterou do literárních nebes vynesl právě úspěch Žítkovských bohyň. (První setkání když pominu fakt, že jsem ji tuhle potkala v divadle, hehehe. Na Donu Giovannim. Znamenitý vkus. :D). Nutno ale říci, že i toto moje seznámení se s její tvůrčí osobností nebylo "čisté", protože, jak jsem se později dozvěděla, tato inscenace je spíše interpretací režiséra Dodo Gombára (jak už naznačuje i přidaný podtitul v závorce), než věrnou adaptací knihy. A jelikož jsem do tohoto dne Žítkovské bohyně stále nečetla, pořád vlastně nevím, do jaké míry je brněnská inscenace Městs...