Lottin (ne)divadelní deníček: Chvění
Chvění, balet se silným námětem, nicméně bez přesně vytyčeného děje, je vykročení z mé divadelní komfortní zóny. :D A bylo to tedy poprvé, co jsem na takové dílo šla. Bála jsem se dvou možností: že budu muset luštit význam, na nic nepřijdu a budu si připadat hloupě, nebo se budu se nudit. Spoiler: ani jedno se nestalo! Jako divák jsem zažila podivuhodný pocit, docela nový, aktivnější způsob sledování děje. Nebylo to jako vždycky, totiž že bych dostala příběh, který by mě do sebe vtáhl, postavy, se kterými bych soucítila a zapomněla u toho na svět, na starosti, částečně snad i na sebe...naopak. Já dostala tu ohromnou svobodu rozhodnout se, co v mých očích, která scéna představuje, proč je asi jeviště rozpůlené klikatou bílou čárou a hledala jsem různé interpretace a viděla stovky příběhů a možností a svým způsobem hledala. Jako člověk, subjektivní člověk, jsem se přistihla, že v tom představení hledám samu sebe, vkládáním svých interpretací jsem se bezděčně na tom jevišti hledala a našl...